Kdo se někdy zajímal o permakulturu, určitě na pojem soběstačnosti narazil. Její myšlenkou je na vlastním pozemku vypěstovat dostatek plodin na to, aby se v co největší míře dalo obejít bez dodatečného nakupování. Naprosté osamostatnění není samozřejmě nutné a pro většinu z nás ani možné, přesto stojí za úvahu. Stačí mít velký pozemek a chuť dělat něco efektivně – možnosti jsou pak otevřené.
Proč to zkusit
Každý může mít jiný důvod, proč se do pěstování pustit, ale většinou jde o efektivní způsob využití volné půdy na zahradě. Některé plodiny rostou i bez dozoru a pravidelné péče, tak proč jim nedopřát trochu prostoru? Výsledek jedině potěší, protože čerstvě utržené ovoce a šťavnatá zelenina stojí za to.
Dalším důvodem ale může být snaha zajistit si kvalitní suroviny či se vyhnout zelenině ze supermarketů, které sice už nabízejí i bio sortiment, ale ten vyššími cenami leckoho odrazuje ještě předtím, než o něm vůbec začne přemýšlet. Pokud poblíž není žádný farmář a farmářské trhy se konají daleko, nebo nemají dostupné ceny, pak je samozásobitelství dobrou volbou.
Třetí důvod bude zřejmě aktuální pro stále více zahrádkářů, jde totiž o možnost, jak značně ušetřit, ale zároveň neslevit ze stravovacích návyků. Navýšení cen dlouhodobě povede k šetření mimo jiné také na stravování. Naštěstí kdo hledá řešení, většinou ho i najde, takže komu zahradu zcela neobsadily okrasné rostliny, ať určitě nad samozásobitelstvím pouvažuje.
Dalším důvodem samozásobitelství je možnost si při rychlém růstu cen dopřát kvalitní potraviny.
Řada možností
Samozásobitelstvím se rozumí schopnost se v případě některých plodin plně osamostatnit od dodavatelů. Pro většinu to nebude samozřejmě možné na sto procent, ale i tak to stojí za úvahu. Navíc tam, kde není poptávka, mizí i nabídka, proto není vhodné od příjmu odstřihnout lokální dodavatele mnohdy velmi kvalitních potravin.
Kdo ale rád zahradničí, může se zamyslet, jestli se nesnažit alespoň o částečné samozásobení. Některé ovoce a zelenina se dají i dlouhodobě uchovat čerstvé, jen to chce dodržovat určitá pravidla pro skladování. Na rovinu je ale nutné přiznat, že mnohem snazší to budou mít zkušení zahradníci nebo zahrádkáři, kteří už na svém pozemku ovoce a zeleninu pěstují. Snaha osamostatnit se je totiž založená na určitých zkušenostech nebo schopnostech se na tuto vlnu třeba i během krátké doby naladit a také to znamená hodně plánování. Každý si totiž musí ujasnit, jaké plodiny mu za pěstování ve velkém stojí.
Čím začít
Univerzální návod na soběstačnost neexistuje. Kdo si na ovoci a zelenině moc nezakládá, to samozřejmě bude mít snazší než ti, pro něž jsou čerstvě sklizené plodiny základem stravování. Lépe se začíná od toho nejjednoduššího, tedy od dlouhodobě skladovatelných plodin, které se navíc i poměrně snadno pěstují. Jablka, hrušky, cibule, česnek, pórek a některé odrůdy tykví včetně všestranných brambor jsou jasnou volbou. Experimentátoři s fermentací si mohou dovolit mnohem víc, zelenina se dá totiž tímto efektivním způsobem uchovávat a jíst během celé zimy, kdy se plodovou zeleninu a košťáloviny v čerstvém stavu až na několik výjimek nedaří uchovat.
Brambory jsou základem českého jídelníčku.
Bez počtů to nejde
Tím nejnáročnějším úkolem je určení dostatečného množství rostlin, které by se hodilo vypěstovat. Pokud například domácnost týdně při vaření využije dva kilogramy cibule, lze si vypočítat, že na rok jí bude potřeba okolo 100 kg, ale musí se počítat s rezervou několika kilogramů, protože některé kusy se časem zkazí i v nejlepších skladovacích podmínkách. Při této roční spotřebě to znamená, že bude nutné vysadit okolo 2,5 až 3 kg sazečky. Jedna vzrostlá cibule totiž při sklizni váží okolo 180 g, takže pro úrodu okolo 100 kg bude nutné vysadit přibližně 550 kusů malých cibulek. Tato čísla je nutné brát samozřejmě s určitou rezervou, záleží totiž na zvolené odrůdě i nárůstu cibulí během roku. Zatímco některý rok si s tímto množstvím rodina se dvěma dětmi zvyklá na časté vaření bohatě vystačí, jiný už možná ne.
Neocenitelné zkušenosti
Neocenitelné zkušenosti
Pokud chcete být co nejvíce soběstační, naučte se pěstovat některé plodiny ve větším množství. Chce to trochu zkušeností, ale ty se nasbírají během několika let. První pokusný rok ukáže, jestli zvolené druhy a množství opravdu vystačí. Všechno proto pečlivě evidujte a zapisujte si množství osiva a hmotnost sadby, protože příští sezonu si to nebudete pamatovat!
Skleník nebo fóliovník dokáže neskutečně prodloužit pěstitelskou sezonu.
Překlenutí náročné zimy
Se zeleninovou soběstačností mohou pomoct některé méně známé plodiny, které přečkají zimu na venkovním záhonu. Černý kořen je skvělá zelenina, která se dá jíst čerstvá i po tepelné úpravě a vydrží na záhonech klidně celou zimu. Během chladných měsíců si lze přilepšit i čerstvě sklizenou růžičkovou kapustou, mangoldem nebo polníčkem. Ačkoli spotřeba těchto druhů nebývá extrémně vysoká, alespoň částečně pomohou nahradit nedostatek oblíbenější čerstvé zeleniny.
Zázračné skladování
I když v některých ročních dobách není možné sklidit čerstvou úrodu přímo ze záhonu, lze ji dlouhodobě skladovat. Většina sklizně se dá určitým způsobem fermentovat, nakládat, zpracovat do podoby džemů nebo zeleninových chutney, ale ve vhodných prostorách se dají výpěstky skladovat i několik měsíců.
Ideálním prostorem je pochopitelně chladný sklep s vlhkostí okolo 80 %. Vhodná teplota se ale liší podle druhu plodin, například ovoce nejdéle vydrží při 4 až 7 °C, brambory je vhodné skladovat v rozmezí 7 až 11 °C a dýně při maximální teplotě 14 °C, ale spíše v sušší a klidně i světlejší místnosti. Sklep by měl být každopádně dobře větraný, pohyb vzduchu totiž zamezuje rozvoji hub a plísní, což je pro správné skladování důležité.
Kromě teploty a vlhkosti hraje roli také správná technika uložení. Jablka a hrušky se nejlépe skladují v jedné vrstvě na dřevěných lískách nebo plastových přepravkách. Podobné uložení vyhovuje dýni Hokkaido, která dokáže v dobrém stavu vydržet až do dalšího července. Skladovatelné jsou i patisony nebo cukety, ale většinou v dobrém stavu zůstanou tak do Vánoc, v lepším případě do poloviny února. Česnek a cibuli lze uchovat ve svazcích zavěšené nebo se zkrácenou natí uložené v lískách. Mrkev, petržel, pastinák nebo třeba křen přečkají dlouhé měsíce v lískách vyplněných mírně vlhkým pískem. Brambory dlouho vydrží ve slabší vrstvě v přepravkách, ale nesmějí být ve stejné místnosti jako jablka. Ovoce by totiž od brambor pochytilo specifickou vůni, která jablkům rozhodně nesvědčí. Při skladování je důležitá také pravidelná kontrola, mnohdy stačí jen několik nahnilých plodů a celá snaha přijde vniveč.
Košťáloviny se dají stejně jako další druhy zeleniny uchovat pomocí fermentace.
Odolné odrůdy
Dlouhodobé skladování není ani u vybraného ovoce a zeleniny výsadou všech odrůd, takže kdo s pěstováním pro tento účel začíná, měl by se snažit pečlivě vybírat. Z jabloní a hrušní jsou dobrou volbou hlavně zimní odrůdy. S česnekem většinou nebývá problém, ale u cibule platí, že dlouhodobě skladovatelné jsou spíše odrůdy se žlutou slupkou. Skladovat dlouhou dobu lze jen plně vyzrálé plody nebo cibule. Například jakékoliv tykve musí mít pevnou a plně vybarvenou slupku bez jakéhokoliv poškození. Stejně tak je rozhodující delší a zaschlá stopka, jakmile se stonek z plodu vylomí, začne i ten poměrně brzy hnít.
