Nosnou informací celého bienále bylo spojení země a moře. Vyjádření těsné vazby, krásy a lidského působení na toto spojení. Architektonické studio ale uchopilo tento úkol velmi zajímavě. Objevilo, že nedaleko pavilonu Varna, což je výletní restaurace s tanečním parketem v malebné krajině s lesem, která je na okraji Aarhusu, bývalo velké molo, kde kotvily výletní lodě. Toto molo dnes již neexistuje. Ale díky průhledu z pavilonu Varna na moře je to stále dokonalé místo pro instalaci něčeho, co člověka chytne za srdce.

A tak vzniklo nové molo. Nebo spíš most. Molo totiž někde končí, zatímco most je spojnice mezi dvěma břehy. A i tohle je jakási spojnice. Konec nehledejte. Most je totiž nekonečný. Jde o velký kruh o průměru 60 metrů, který stojí na 60 kovových sloupech zasazených do mořského dna pobřeží. Výška od hladiny je samozřejmě závislá na přílivu a odlivu.

Celý most vlastně ukazuje vše důležité z celého tématu bienále. Člověk, který kráčí po dřevěných prknech, může obdivovat neustále se měnící scenérii a spojení moře a země. Neustále se měnící panorama nejlépe znázorňuje spojení vody, země a větru.