Zvykli jsme si sedat na židli nebo křeslo a tím pro nás rozlišovací schopnost sedacího nábytku vesměs končí. Často sedíme na něčem, co ani nedokážeme pojmenovat, takže to nazveme opět židlí nebo křeslem… a ochuzujeme se tak o bohatost všemožných druhů sedacího nábytku, které nám zanechala minulost. Málokdo už používá slovo taburet, přestože jej doma stále mnozí máme – nebo puf (taburet bez nožiček), ten se většinou skrývá pod všeobjímajícím termínem sedátko. Na trhu je stále Boppardská židle, která byla vytvořena Michaelem Thonetem mezi léty 1836 až 1842 a je tvořena z ohýbaných překližek a jméno nese podle města, kde měl Thonet svou první dílnu, ale nikdo v ní nic zvláštního už nenachází. Důležitý princip Ke kodifikaci toho co je a není sedací nábytek a jaké by měl mít rozměry přispělo až dvacáté století. Švédský lékař Akerblom stanovil princip správné anatomické linie sezení. Jako nejvhodnější výšku sedáku stanovil čtyřicet centimetrů a hloubku sedáku čtyřicet pět až čtyřicet sedm centimetrů, s tím, že směrem dozadu (k opěradlu) se má sedák mírně sklánět. Opěradlo (lenoch) má ve výšce dvaceti centimetrů respektovat tvar lidské páteře a být přiměřeně prohnuté. Akerblomovým principem se dnes řídí převážná většina návrhářů sedacího nábytku. První židlí byl pravděpodobně řecký Klismos. Měla šavlovitě zakřivené nohy a nenajdeme ji ani ve starožitnictví, ale částečně ji okopíroval empír a pak někteří postmodernisté osmdesátých let dvacátého století. Z židle se vyvinulo křeslo, jeho vznešená podoba trůn… a pohodlná podoba – křeslo houpací. Lidé na houpací křesla téměř zapomněli. Evokují v nich představu spokojeného stáří s dýmkou nebo pletacími jehlicemi. Omyl. Lékaři zjistili, že právě houpání podporuje prokrvení mozku, mentální aktivitu a dává tak šanci být úspěšnější například ve studiu. Řada designérů sedacího nábytku vzala tento názor za svůj, a také to je důvod, proč se většina pracovních kancelářských židlí houpe. Odpolední spánek Existují i druhy nábytku, u nichž nemůžeme s jistotou tvrdit, že jsou k sezení, například chaise longue neboli dlouhé křeslo. Je ve skutečnosti velmi pohodlným křeslem, na němž se příjemně hoví, ale může sloužit i k lehkému odpolednímu spánku. Má mnoho variant, které se většinou liší jen málo a názvy mají podle milenek francouzských králů, protože právě na chaise longue byly nejerotičtější a dlouhé čekání na svého chlebodárce se dalo ve smyslné poloze pouze na tomto typu nábytku celkem vydržet. Recamier Sedací nábytek byl vůbec velmi často pojmenováván po lidech, kteří si ho oblíbili. To dokládá jeho zásadní význam pro lidské pohodlí, protože stejným fenoménem se například stoly chlubit nemohou. Odpočinkové sedátko zvané Recamier například nese jméno po značně společensky angažované dámě napoleonského období. Obdoby tohoto nábytku jsou na trhu dodnes. Stejně tak se stále prodává pohovka, na níž sedí dva lidé vedle sebe, ale každý jiným směrem. Jmenuje se Vis—a—vis a vznikla v době Ludvíka patnáctého. Tehdy se občas hodilo sedět intrikánsky vedle sebe, naslouchat, ale tvářit se jako duch, jako že sedadlo vedle je docela prázdné. Ostatně podobně se chovají mnozí lidé dodnes i bez pohovky. -dam-