Když si z alergologie přineseme výsledky testů a není tam zrovna alergie na pyly, některou potravinu nebo dejme tomu na psí srst, nejprve zajásáme – my nebo naše dítě nebudeme kýchat v přírodě, můžeme jíst všechno a klidně si pořídit i pejska. Ale leckdo má alergii na roztoče. Je to zdánlivě méně nepříjemné a omezující život, ale opravdu jenom zdánlivě. Přejít může klidně i v astma. Není radno mávnout rukou nad takovou tou obligátní „alergií na prach“. Prach není homogenní, obsahuje různé složky, které jsou ve skutečnosti původci alergií – například roztoče nebo vzdušné plísně.

Roztoči jsou miniaturní členovci, pro oko neviditelní, měřící 0,1 - 0,2 mm. To, co alergii vyvolá, jsou jejich výměšky, exkrementy. Ty vdechujeme spolu s rozptýleným prachem, tím se pak alergizujeme, což se začne projevovat třeba rýmou, dušností, kýcháním nebo svěděním kůže po probuzení. Projevy se zhoršují na podzim a v zimě, kdy je v místnostech nejvyšší vlhkost vzduchu.

Protože roztoči milují vlhko a teplo a živí se šupinkami lidské kůže, je jich nejvíce v našich postelích. Statisíce jich žijí v matracích, pokrývkách a polštářích – a když jdeme spát, vznikne pro ně velmi vhodné mikroklima, které jim zajišťuje ty nejlepší podmínky pro život a rozmnožování. Roztoči jsou důvodem vzniku alergické rýmy, astmatu, zánětů kůže a spojivek. A tak je otázkou, co dělat, přineseme-li si diagnózu alergie na roztoče?

Jak zařídit „protiroztočovou ložnici“ aneb Co všechno musí pryč

Podlaha v ložnici by měla být jednoznačně hygienická, hladká, omyvatelná. Musí se dát jednoduše a často navlhko vytírat. Koberec nemilosrdně vyhodíme. Přírodní podlahoviny jako linoleum nebo dřevěné podlahy jsou ideální.

Kromě koberců odstraníme také (pokud možno) všechny dekorativní textilie, které nejsou zcela nutné a funkční. S každým odstraněným těžkým závěsem odstraňujeme i několik dekagramů prachu a tedy alergenů! S každou odstraněnou chlupatou teplou dekou nebo okrasným koberečkem se nám bude lépe dýchat.

Z ložnice musí rozhodně pryč staré čalouněné pohovky. Ty se dají většinou čistit jen povrchově, hluboké vrstvy uvnitř jsou opět plné prachu. Když je nutné v ložnici křesílko, zvolíme lehké, plátěné prací - anebo kovové či plastové.

Pokud to jde, vynecháme rozhodně záclony, nebo je pereme ekologickým gelem co nejčastěji (týdně). Pro děti je ale nejvhodnější okno bez záclon (třeba s veselým barevným rámem) a s roletou mezi okny (starší typy oken) či předokenní žaluzií. Tím se vyhneme masivnímu soustředění prachu kolem okna.

Z ložnice odneseme péřové deky, polštáře, polštářky. To platí i pro dětský pokoj, kde by navíc neměly být hromady dětských hraček – plyšáků. Jejich počet udržujeme pod kontrolou a necháme děti si s nimi hrát raději mimo ložnici.

Vzor si vezmeme z jednoduchých interiérů v orientálním stylu; inspirovat se můžeme v knihách o filozofii feng-šuej. Ke klidnému spánku a odpočinku stačí málo: jednoduché, lehce větratelné lůžko, hladká podlaha, lampička, květina (vhodně vybraná), polička na pár knih (opět nehromadíme v ložnici knihy a velkou knihovnu vybudujeme tam, kde se nespí). Hladká, jednoduchá a dobře uzavíratelná skříň nebo šatní stěna (pokud ale máme místo v hale, umístíme ji raději tam).

Zákrok a změna to jistě může být radikální, ale zlepší nejen zdraví, ale jistě i charakter ložnice jako místa k odpočinku. Ložnice se zklidní, přestane být přeplněná a ruku na srdce – také místem odkládání některých přebytečných věcí.

-ag- Foto: http://www.profimedia.cz/