O ing. architektovi Jiřím Huškovi by se dalo říci, že je ve svém oboru teprve zelenáč, ale není to tak docela pravda. Fakultu architektury ČVUT ukončil sice až v lednu loňského roku, ale má už za sebou několik smělých projektů. S kamarády podával návrh na rekonstrukci libeňské vodárenské věže, projektoval vilu pro jihočeského podnikatele, rekonstruoval rodinný dům pro příbuzné v Krušných horách a postavil byt pro svoji sestru. Z řady míst jeho působení vzpomeňme například pražský Ateliér Davida Chisholma a Ateliér prof. Zvěřiny, kde působí nyní. Na začátku loňského roku si pohrál tak říkajíc na vlastním písečku. Za tři měsíce se mu podařilo pro svoji rodinu zrekonstruovat opuštěný přízemní byt s částí sklepa na útulný domov, který by mu mohl závidět leckterý podnikatel. Ačkoliv nepoužil žádných drahých materiálů ani stavebních technologií, podařilo se mu během čtvrt roku vytvořit vzorový atypický byt, který by se mohl směle zařadit do učebnice architektury. Pane inženýre, kdy a jak jste přišel na nápad s přestavbou? Bylo to velice spontánní. S manželkou se nám naskytla příležitost získat od příbuzných prázdný suterénní byt po správci, který měl dvě místnosti a malou koupelnu. Tato nabídka přišla jako výzva, abych v rodinném prostředí zúročil své vzdělání. Okamžitě mě napadlo, že by se byt dal rozšířit ještě o přilehlou sklepní místnost, ze které jsme udělali kuchyň s jídelnou. Kromě toho jsem využil skutečnosti, že dům stojí v kopci s krásným výhledem a zahradou. Co bylo k takové přestavbě zapotřebí? Především pevná vůle, protože jsme se rozhodli postavit byt oficiální cestou. Tím pádem jsme potřebovali stavební povolení na každé okno i ústřední topení. Navíc jsme měli půjčku, takže jsme museli projít nemalou spoustou úředních procedur, které nešly vždy hladce. Podle čeho jste připravoval projekt? Šlo zejména o to mít jasnou vizi toho, co vlastně chcete vytvořit. Než se pustíte do projektu, musíte si rozmyslet, co do prostoru hodláte vnést a jakou by měl mít atmosféru. Když to přesně nevíte, tak se vám kde kdo pokouší vnutit svůj názor, a to nemusí vždycky dopadnout dobře. Sebelepší nápad však zůstává pouze nápadem, pokud ho nedokážete zrealizovat. Proto je velice důležitý i výběr lidí, kteří s vámi budou dělat. Kterých prvků jste při rekonstrukci využíval Využil jsem především zajímavého prostorového rozložení, které tento dům skýtal. Už samotná skutečnost, že je ve svahu, přiměla dřívější stavitele k tomu, že se celá stavba láme a jedna polovina půdorysu domu je asi o půl metru výš. To je přímá výzva, aby byt měl více úrovní. Z architektonického hlediska je to něco na způsob nedaleké Loosovy vily, kde každá místnost má svoji vlastní výšku a přitom jsou všechny mezi sebou plynule propojeny třeba třemi schůdky. To dává neuvěřitelný organický zážitek z vnímání prostoru. Dával jste přednost určitým materiálům? Už při projektu jsem vycházel ze zásady, že by bylo vhodné obnovit pravdivost původních materiálů. Dům je postaven z cihel se železobetonovými stropy. V kuchyni, což je bývalý sklep, jsme proto nechali surový železobetonový strop, kde jsou vidět otisky prken a připomíná dřevěné bednění. Pak jsem se snažil, aby kuchyň kontrastovala s propojeným ateliérem, který je bílý. Proto jsme celý její prostor obložili cihlami z demolice domu z přelomu minulého století. Jejich jemně načervenalý odstín a skutečnost, že je kuchyň napůl zaříznutá do svahu, působí dojmem jeskyně, jejíž barva vyvolává hřejivou atmosféru. Rámy oken jsou z borovicového dřeva, podlahy jsme nechali původní prkenné. V kuchyni jsem experimentoval s pilinobetonem tmavě modré barvy. -šum- Foto:Ing arch. Jiří Hušek