Jenže vše, co se delší dobu nemění, nám začne připadat fádní a chceme to změnit. V našich obydlích se nám proto zastesklo po dřívějších pastelových barvách stěn, bílá příslušela pouze stropu, akcent dodávala celku linka, kterou byla malba od stropu oddělena. Možná se nám stýská i po geometrických vzorech let šedesátých, nebo po florálních motivech válečků. I zde mistr malíř myslel na kontrast – vzor válečku byl vyveden v lesku, zatímco stěny byly matné. Pak nastoupila čistá jednoduchost a elegance všudypřítomné bílé, ale po čase jsme opět stáli na rozcestí – dost bylo bílé, do příbytků patří barvy! Jenže kam se obrátit pro inspiraci, když už tu vlastně všechno bylo? Možnosti jsou dvě, hluboko do historie nebo ke žhavým novinkám. Využívat při tom můžeme barvy matné, lesklé či saténové a zůstávat nemusíme ani u „jistějších“ pastelových odstínů, zvláště pro některé techniky jsou charakteristické sytější odstíny modré, červené, oranžové či zelené. Požadované barevné odstíny si můžeme připravit sami, výsledek je ovšem nejistý, zvláště když nenamícháme celé množství potřebné barvy naráz. Zdlouhavé bývá i docílení žádaného odstínu, neboť barva po zaschnutí vypadá jinak než „mokrá“, namíchaná. Praktičtější je vybrat si v prodejnách a provozovnách, kde míchají barvy na požadovaný odstín – obvykle podle vzorníku RAL.

Staré techniky stále oblíbené

To, že barvy mohou zcela změnit působení interiéru či dokonce opticky upravit proporce, je všeobecně známé. Svislé pruhy prostor zúží a posunou strop výše, vodorovné naopak rozšíří. Výrazné barvy a velké vzory volíme spíše do velkých prostor s minimem nábytku, v opačném případě by celek působil chaoticky. Vzdušné a decentní jsou techniky, pocházející (a dodnes tam oblíbené) z jižních zemí kolem Středozemního moře – například antika, batika či tupování v již zmíněných sytějších barevných odstínech. Základním znakem tohoto stylu je nerovnoměrná výmalba, které docílíme tím, že barvu nenanášíme a neroztíráme štětkou nebo válečkem, ale tiskneme na zeď štětcem, houbičkou nebo smotkem textilie. Stěna získá plastický, jakoby prostorový vzhled, který můžeme zdůraznit tím, že pro podkladovou barvu použijeme jiný odstín téže barvy nebo dokonce zcela jinou barvu než vrchní tón. Při troše zručnosti a pečlivosti a s dobře připraveným podkladem zvládne tuto techniku i laik, není třeba kupovat speciální barvy, i když i ty jsou pro tento účel na trhu k dostání. Podobnou technikou je patina, jíž dosáhneme díky výborně přilnavé vápenné minerální hmotě. Po zaschnutí získá stěna starobylý nádech. Lze volit různé barevné odstíny, pro zvýšení efektu bývá používána kombinace dvou barev. Patina je určena nejen pro interiéry, ale i k venkovnímu použití. Povrch je omyvatelný a odolný vůči ušpinění.

Speciální tip: Antická zemina

Jde o vodní roztok akrylátové suspenze s příměsí pigmentů přírodních pryskyřic. Výsledným nátěrem je dosaženo plastického vzhledu stěny s iluzí impresionistických obrazů, nátěr je prodyšný, otěruvzdorný, omyvatelný mýdlem a vodou. Lze kombinovat opět i dva odstíny – na podklad je aplikována v bodech štětcem jiná barva, do hmoty lze přimísit kovové, obvykle zlaté či stříbrné částice. Barevných odstínů je dosaženo smícháním zeminy a příslušných barviv, lze ji aplikovat na hladkou i hrubou stěnu jak v interiéru, tak v exteriéru. Antická zemina se nanáší pomocí štětce a hladítka. Při aplikaci této i jakýchkoli dalších barev je třeba postupovat podle doporučení výrobce.

Příště: Netradiční výmalba bytu: Moderna, kam se podíváš

-Dana D. DaňkováFoto: www.profimedia.cz