V minulém setkání nad bylinkami jsme se ptali zahradníka z Jilemnice v Podkrkonoší Jiřího Šíra, proč a jak pěstovat na své zahrádce nebo na balkóně své vlastní léčivé bylinky. Tentokrát jsme se na něho obrátili s otázkou, které druhy bylinek se u nás dají pěstovat a jaký užitek nám přinesou…

V našich podmínkách se tradičně pěstuje levandule, libeček, yzop, meduňka, estragon, máta peprná, routa (s routou ale opatrně, protože ve větším množství se stává jedovatou), dobromysl, tymián, šalvěj. Dříve na vesnicích patřilo k dobrému zvyku, že se u každé chalupy nacházela maličká bylinková zahrádka, kde se pěstovaly všechny tyto rostlinky pohromadě. Často to bývalo pod okny, protože příjemně voněly. Používaly se v syrovém i sušeném stavu jako přísady do jídel, ale též jako léčivé čaje. Postupem času se k nám začaly dostávat další léčivé rostliny, které zde už prakticky zdomácněly a jejich semínka můžeme většinou dostat ve specializovaných prodejnách.

Které z nich patří k nejznámějším? Je to například rozchodnice růžová, nazývaná též zlatý kořen severu. Ta se dá dokonce pěstovat i na skalce jako ozdobná rostlina. Pro léčebné účely se z ní používá kořen. Další rostlinou je ostropestřec mariánský. Říká se jí také bodlák opilců, protože skutečně píchá. Je to jednoletá rostlina, z níž se užívají drcená semena, která regenerují játra. Jinak se používá hlavně její kořen, který může nahradit účinky známějšího žen-šenu, ale je možné užívat i listy a květ, které se suší a dělá se z nich čaj. V našich podmínkách lze rovněž s úspěchem pěstovat maralův kořen. Je to rostlina vytrvalá, která vyrůstá do výšky asi 1 m a každý rok se musí vysévat znovu. Vypadá podobně jako kvetoucí bodlák, ale nepíchá. Tato rostlina se sází na jaře, lze ji však koupit ve specializovaných zahradnictvích jako sazeničku a přesadit na záhon prakticky i během letní sezóny.

Mohl byste nám doporučit nějaké novinky z posledních let? Začnu jednou z nejpopulárnějších, a sice Belancandou chinensis, která k nám přišla z tropické východní Asie a k léčení se využívají především její oddenky. České jméno zatím nemá, ale mezi pěstiteli se ujal lidový název „angínovník“, protože se kromě jiného používá též proti angíně. Vzhledem k jejímu původu se jí bude nejlépe dařit ve skleníku, ale můžeme ji též pěstovat na prosluněném místě za okny nebo ji přes léto zasadit i s květináčem ven a na zimu zase přenést do bytu. Tam se nám při troše péče odmění bohatým červeným, oranžovým, ale i tygrovitě skvrnitým květenstvím. Zajímavé je, že to bude přibližně v prosinci, takže může docela dobře přispět i k vánoční pohodě.

Další oblíbenou rostlinou je klanopraška čínská (Schizandra chinensis), známá též pod jménem čertův keř. Je to bylina s všestranným využitím jak v lékařství, tak v gastronomii. Využívají se její listy, plody, semena, dřevo i kůra. Pro laiky však mají význam zejména její plody, které se nakládají na 2 až 3 měsíce do červeného vína a po vyluhování se z nich získá velmi posilující nápoj. Protože na první úrodu musíme čekat 4 až 5 let, lze využívat též listů, které se nakládají na 4 až 5 měsíců do lihu. Takto získaný léčivý extrakt se po zředění používá v malých dávkách a má příznivý vliv zejména na oči. Tuto pololiánovitou rostlinu lze pěstovat i trvale venku, ale je choulostivá na jarní mrazíky, které ničí její hlavní pupeny. Proto je pro ni třeba vybrat chráněné místo a zimní ochranu odstraňovat až po „zmrzlých mužích“.

Zatím jste se zmínil o bylinkách, které se užívají víceméně jako všelék. Můžete uvést také rostlinu, která slouží k léčbě konkrétní choroby? Je to například čistec sieboldův (Stachys sieboldi), který je znám jako významná léčivka působící proti cukrovce. Léčivé látky obsahuje celá rostlina, ale nejvíce jich je v oddencích a zdužnatělých kořenech, které dorůstají až do velikosti ředkvičky. Ty působí jako inzulín, takže při jejich pravidelné konzumaci ráno a večer po jedné hlízce se v těle během 30 dnů sníží hladina cukru na minimum. V létě se hlízky konzumují syrové, na zimu je lze uskladnit v chladném sklepě, kde je uložíme do bedýnky s pískem. Jedná se o vytrvalou rostlinu z čeledi hluchovkovitých, která dobře přezimuje venku. Lze ji však pěstovat i na balkónech v nádobách s hlinitopísčitou půdou o průměru alespoň 30 cm. Na podzim, kdy nadzemní část rostliny usychá, rostlinu vyryjeme nebo vyklopíme z květináče, hlízky uskladníme a část jich nasadíme pro příští sklizeň. Doporučil byste něco úplně nového, co zatím v běžných zahradnických prodejnách nenabízejí? I taková možnost tu je. Jmenuje se eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus) a pochází z Dálného východu. Je to původně planá rostlina, která se zásluhou pěstitelů dostala i do Evropy. Jedná se o poměrně mohutný keř, který dorůstá výšky 1,5 až 3 m, a proto je ho třeba pěstovat na zahrádce. Aby dobře vyrostl, potřebuje půdu s vysokým obsahem humusu a bohatě zásobenou vodou. Zajímavý je tím, že jeho listy zahánějí pocit hladu. Stačí jich denně několik rozžvýkat a máme podobný účinek jako po užití některých přípravků na hubnutí. V léčitelství se však využívají především jeho kořeny, které mají podobný účinek jako pravý žen-šen. Kořenový systém je ve svrchní části půdy bohatě rozvětvený, takže není problém určitou část odebrat, aniž bychom poškodili rostlinu. Nejlepší způsob v domácím využití je naložit odřezky kořenů do lihu a nechat je v temnu alespoň 3 měsíce vylouhovat. Získaný výtažek podávaný v malých dávkách posiluje celý organismus a zahání únavu. Děkujeme za rozhovor i za tipy.

-šum- Foto: Archiv In