Nepříjemným vedlejším produktem vaření je bezesporu vznik par a nepříjemných pachů, což ovšem vůbec nejde dohromady s trendem zřizovat velké kuchyně propojené s obytnou zónou. Aby vzduch zůstal dokonale čistý, musí ke slovu přijít moderní technika – přesně řečeno výkonná digestoř. Téma odsavače par se vlastně neustále prolíná všemi kuchyňskými tématy: vždycky musíme brát v potaz umístění a velikost digestoře, ať už hovoříme o sporácích, o materiálech a barvách v kuchyni nebo o optimálním rozestavění jednotlivých pracovišť (když například nově zřídíme ostrůvkové nebo poloostrůvkové varné centrum, musí se digestoř samozřejmě stěhovat spolu se sporákem). Digestoř je předmět, který čím dříve se pořídí, tím více se ušetří. A ušetří se na zdánlivě i tak odtažitých a s kuchyní nesouvisejících věcech, jako je čistírna. Příklad: z kuchyně vedou dveře do předsíně, kde většinou visí kabáty. V kuchyni není digestoř, při vaření se vždy jen trochu pootevře okno. Necháme-li kabáty na věšáku pár dní, natáhnou neuvěřitelnou směsici pachů. Mimoto ovšem kuchyňské pachy také ochotně nasávají záclony, závěsy, textilní tapety (juta). To, že se veškeré textilie navíc poškozují vznikající párou, je také zřejmé. Co ještě hovoří pro koupi digestoře? Vaše kuchyně bude vypadat elegantnější a „dražší“ chcete-li, a také výtvarně lépe řešená, protože dnešní digestoře už jsou opravdu předměty s vysokou estetickou hodnotou. Už dávno to nejsou jen fádní krabice nad sporákem, součást vybavení panelákových kuchyní. Dnešní digestoř je velmi nápadný solitér, skrývající moderní techniku, vyrobený z ušlechtilých materiálů a disponující často odvážnými, nečekanými tvary. Digestoř upoutá na první pohled a v některých moderních kuchyních je dokonce výtvarným prvkem číslo jedna - podřizuje se jí všechno ostatní jak v celkovém pojetí kuchyně, tak v barevnosti a použitých materiálech. Spotřebiče si leckdo také dokupuje až později, podle vzhledu digestoře. Setkáváme se i s případy, kdy digestoře získávají ceny za dokonalý design. Ploché digestoře, které se umisťují pod horní skříňku, jsou nejlevnější a přitom mají také mnohem lepší design než kdysi. Jejich cena se může pohybovat od dvou do pěti tisíc korun. Najdeme je v bílém či hnědém smaltu, nerezové, eventuálně v kombinaci s tvrzeným sklem nebo plexisklem. Na trhu nalezneme i nízké vestavné odsavače, integrované do kuchyňského nábytku. Digestoře do velkých kuchyní už mohou zcela vypadat jinak. Mohou být komínové nebo krbové (tvarem připomínající krbové těleso) a ze všech nejnápadnější bude digestoř umístěna uprostřed místnosti, nad ostrůvkovou kuchyní. Tyto přístroje budou zaručeně dominantou celé místnosti, musíme si ovšem k jejich pořízení připravit více financí. Velké digestoře jsou často nerezové, případně dražší typy kombinují nerez a tvrzené sklo. Špatně ale také vůbec nevypadá komínková digestoř bílá, zejména v čistě bílé kuchyni kombinované se světlounkým dřevem. Tvar samotné digestoře (vlastního tělesa pod komínkem) se liší – může být nízký a hranatý, postupně se rozšiřující čtyřboký nebo obloukový (většinou prohnuté tvrzené sklo, vysoce elegantně působí také sklo tónované do zelena, modra nebo kouřova). Přesvědčili jsme se, že koupi dobré digestoře bychom neměli příliš dlouho odkládat. Příště se důkladněji podíváme, podle jakých technických kritérií si vlastně dokonalý odsavač právě do naší kuchyně vybírat. Seznámíme se s dvěma základními typy – odtahovým a recirkulačním a podíváme se na to, jak si vybrat přístroj přesně dimenzovaný na rozměry naší kuchyně, aby byl dostatečně široký i výkonný. -ag-