Na Stanfordské univerzitě působí Maya Mathur, Ph.D., jako asistentka na katedře medicíny. Dlouho předpokládala totéž co ostatní, že nadváha zkracuje život u lidí. Tenhle předpoklad byl natolik všeobecný a společností přijímaný, že o něm nikdo vlastně ani neuvažoval. Jenže tato doktorka narazila na několik starších výzkumů, které najednou ukázaly naprosto jinou perspektivu.

Obezita je nemoc, na kterou máme léky. Jen ty ale nestačí, říká přednosta Centra diabetologie IKEM Martin Haluzík:

Zdroj: Youtube

Bez pozornosti

Například dokument z roku 2013 analyzoval téměř 100 studií, které zahrnovaly více než 2,8 milionu lidí — zjistil, že lehká nadváha mírně snižuje riziko úmrtnosti. Samozřejmě, že to nebyl případ těch, kteří měli svůj BMI index opravdu vysoký na hranici 30 a výš. Ovšem u těch, kteří měli svůj index mezi 25 až 29,9, se ukázalo, že mají riziko úmrtí nižší než ti s BMI pod 25.

A tak začala pátrat dál. Objevila další studie. Například ta z roku 2016 ukazovala mírně vyšší možnost úmrtí, ale pouze v hranici statistické chyby.

Mathur se domnívá, že obě studie měly metodologické problémy, například špatně kontrolovaly faktory, jako je strava a fyzická aktivita. Začala tedy pátrat ve svém okolí.

Více víry než faktů

Maya Mathur má zdravotnictví v rodině. Ona sama pracuje na katedře medicíny a pediatrie a její matka Vandana Mathur je všeobecná lékařka a vědecká pracovnice. A tak byl jen krátký krůček k tomu, aby mohla zjistit, co vlastně lékaři skutečně ví, co si myslí a co je spíš víra.

Nejdřív se zeptala matky a ta skutečně zastává názor, že nadváha zvyšuje riziko předčasného úmrtí. Odkud má tuhle informaci ale nedokázala říct. Byl to prostě obecně uznávaný úzus.

Následoval výzkum mezi 200 lékaři primární péče. Bylo zdrcující, že 90 % lékařů věří, že nadváha zvyšuje riziko úmrtnosti, i když klinické pokyny tvrdí opak. Lékaři často přeceňují riziko úmrtnosti u pacientů s nadváhou, což může vést k nepřiměřenému stresu a snížení důvěry pacientů ve své lékaře.

Vypočítejte si BMI

BMI index (Body Mass Index) je zkratka pro index tělesné hmotnosti. Jedná se o jednoduchý numerický ukazatel, který se používá k hodnocení poměru tělesné hmotnosti a výšky člověka. BMI index se často používá k určení, zda je jedinec podváhy, normální váhy, nadváhy nebo obezity.

Výpočet BMI indexu se provádí podle následujícího vzorce: BMI = váha (kg) / (výška (m))^2

Hodnoty BMI se obvykle klasifikují následovně:

  • BMI méně než 18,5: Podváha
  • BMI 18,5 až 24,9: Normální váha
  • BMI 25,0 až 29,9: Nadváha
  • BMI 30,0 a více: Obezita

Je důležité poznamenat, že BMI index má své omezení a nebere v úvahu další faktory, jako je svalová hmota, tuková distribuce a celkové zdraví. Proto by měly být jeho výsledky interpretovány s rozumem a vždy je dobré konzultovat je s lékařem, pokud máte obavy ohledně svého zdraví a hmotnosti.

Přehodnocení norem

V kontextu stávajících lékařských postupů je index tělesné hmotnosti (BMI) často používán jako spolehlivý nástroj pro hodnocení zdravotního stavu jednotlivce. Avšak tato nová studie nás vyzývá k zamyšlení nad tím, zda jsou stávající normy a metriky dostatečně komplexní, aby poskytovaly úplný obrázek o zdraví a pohodě jednotlivce.

Autorka výzkumu zdůrazňuje nutnost rozšíření kritérií hodnocení zdraví, aby zahrnovaly faktory jako genetickou predispozici, stravovací návyky, úroveň fyzické aktivity a další složky, které ovlivňují celkové zdraví člověka, a ne se omezovat jen na číselnou hodnotu získanou z měření tělesné hmotnosti.

Doporučení pro lékaře

Tento průlomový výzkum naznačuje potřebu zásadní revize v přístupu ke zdravotní péči u jednotlivců s nadváhou. Tradiční léčebné plány, často založené na dosažení specifického BMI, by mohly ustoupit přístupům, jež prioritizují komplexní pohled na zdraví a pohodu pacienta.

Jedním z klíčových aspektů této revize by mohl být přechod k individualizovaným léčebným plánům. Lékaři by tak mohli formulovat strategie, jež berou v úvahu širokou paletu faktorů, včetně genetického zázemí pacienta a životního stylu. To by mohlo vést k vytvoření holistických léčebných plánů, jež by se nezaměřovaly pouze na redukci tělesné hmotnosti, ale na celkové zlepšení zdravotního stavu.

V oblasti stravování a fyzické aktivity by lékaři mohli začít vytvářet doporučení, jež odrážejí různorodé cesty k dosažení a udržení zdraví. Tím by se otevřel prostor pro rozmanitější a inkluzivnější přístupy ke zdravotní péči, které by respektovaly individuální potřeby a preference pacientů.

Zdroj: JAMA Network, Medicalxpress