Starý nábytek bez historické "hodnoty" je prostě jenom starý. Máme ho ovšem rádi, jsme na něj zvyklí, a to dokonce často už od dětství - máme k němu prostě citový vztah. Zapracoval na něm ale po desetiletích zub času, a tak je s ním třeba čas od času něco udělat. Dřevěný stůl ohoblovat a natřít, židle sklížit a opravit výplet... A je na nás, zda to chceme dělat radikálně, nebo spíše "pietně" tak, abychom na hraně stolu pořád viděli zářezy, které jsme si tam jako dítě pižlali nožíkem - rybičkou...

Druhý typ nábytku je starý a cenný nebo velmi cenný. Jsou to starožitnosti různého stáří a hodnoty.

A jaké materiály budeme opravovat? Starý nábytek nebude plastový, může být ale kovový (tepané křesílko). Oříškem bude pak nábytek dřevěný, dřevo - a potom polstrování, textilní povrch a to, co je pod ním, v úvahu přichází výměna starých per a tak dále.

Podle toho, jak jsme zdatní my nebo někdo z rodiny či ze sousedství, zvládneme zpevnit rozviklanou nohu, sbrousit nebo přihoblovat hranu stolu. Radikální změnu vzhledu, hloubkovou sanaci dražšího nábytku ale opravdu raději svěříme odborníkovi.

Přenecháme odborníkům

Máme-li například starý kvalitní skleník, který není v nejlepším stavu, najdeme si odborníka - restaurátora, který se renovací, opravami a úpravami starého nábytku zabývá. Máme pak záruku, že práce bude profesionální, a to od sundání starých vrstev nátěrů a barev, až po ošetření dřeva i finální úpravu. Stejně tak krásná polstrovaná křesla a pohovky svěříme odborníkovi - čalouníkovi. Musíme brát v potaz ovšem i cenu, zadarmo to nebude.

Zvládneme sami

Starý levnější nábytek můžeme doma opravit několika způsoby. Jsme-li zruční v truhlařině, menší závady, jako jsou rozviklané nohy, rozklížené boky a podobně, zvládneme sami. Pokud nikoliv, odvezeme nábytek k truhláři. Ten židle zpevní, stůl opět stabilizuje - a my si pak třeba můžeme pohrát pouze s finálním vzhledem.

Možnosti povrchových úprav - stačí si vybrat

  • Pokud chceme nechat vyniknout přírodnímu vzhledu a kráse dřeva, očištěný povrch (ohoblované dřevo nebo povrch, ze kterého jsme důkladně sundali starý nátěr chemickou cestou) se pouze ošetří včelím voskem, který zvýrazní kresbu, suky. Je třeba počítat s tím, že ohoblované dřevo trochu ztmavne.
  • Vybrat si můžeme jednu z mnoha technik, které se nesnaží vzhled dřeva násilně měnit, přiznávají naopak jeho patinu (někdy ji uměle dodávají, zvyšují) a dojem stáří. Mořením, lazurováním různými rozmazávanými technikami a tekutým voskem změníme nábytek k nepoznání; dostane neobvyklý šmrnc a vzhled opravdové starožitnosti.
  • Zvolit můžeme také nejrůznější přímé barevné nátěry, v pastelových i sytých ostrých barvách.
A co když se potkáme s červotočem?Možná narazíme na dřevěné předměty napadené červotočem. Dřevo můžeme v tomto případě ošetřit třeba Lignofixem, který lze použít i v interiéru, ovšem na předměty, které jsou trvale v kontaktu se zemí.

Najdeme-li ale na půdě krásnou skříňku, u které zjistíme, že červotoč už zničil například zadní stranu zásuvek, což značí změklé a drolící se dřevo, pak u ní, předtím, než si ji dáme do kuchyně, musíme postiženou část vyměnit a zbytek nechat odborně ošetřit.

-ag-Foto: www.profimedia.cz