Oměj podzimní (Aconitum carmichaelii) se od našeho domácího oměje šalamounku liší tím, že rozkvétá až na konci léta. Květní laty nesou asi 4 cm veliké modrofialové květy kalíškového tvaru, které se shlukují do hroznů obrůstajících celou horní část stonku. Ačkoli jde o rostlinu dorůstající až 140 cm výšky, není třeba ji podpírat, protože stonek je velmi pevný a vzpřímený.
Oměj bude nejlépe prospívat na chladnějších polozastíněných stanovištích, kde se drží mírné vlhko. Mohou to být severní strany domů, plotů a zídek, okraje vzrostlých dřevin nebo méně udržované kouty přírodního rázu. Půda by přitom měla být humózní a dobře propustná, protože trvalé přemokření může způsobit hnilobu krčku a stonku. Zjara je vhodné rostliny přihnojit rohovou moučkou, uleželým hnojem či jinými organickými hnojivy. Oměj nemá rád přesazování, je proto vhodné stanoviště dobře zvážit hned na začátku.
Protože se jedná o trvalku, nemusíme ji vysévat každý rok. Pro podpoření květenství v příštím roce oměj po odkvětu těsně nad povrchem půdy odstřihneme, na záhoncích ponecháme pouze rostliny na semena.
Rostlinu nejsnadněji rozmnožíme vegetativním způsobem, kdy ze země vyhrabeme oddenek a rozdělíme ho na několik částí s pupeny, které opět zasadíme. Je jedno, zda se k tomu odhodláme na jaře, či na podzim, v každém případě však nezapomeňme na rukavice.
Stejně jako oměj šalamounek, tak i jeho podzimní příbuzný je prudce jedovatý od hlízy po květy. Z obsažených alkaloidů je nejnebezpečnější akonitin, který patří k nejprudším jedům. Při jakékoli manipulaci s rostlinou včetně řezu je nutné se chránit rukavicemi a zalepit si všechny oděrky či ranky náplastí. Při náhodném požití jakékoli části rostliny vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.