Kuchyně
Dopřejte si trochu společenské klasiky o svátku svatého Valentýna. Dosud žijí ti, pro něž bylo vybrané chování standardem. Babička na vyžádání třeba poradí. Dnes je takovým skanzenem dobrých mravů Francie. Vůbec jí nevadí, že se jí zbytek světa posmívá. Současný prezident je vyfocený, jak líbá ručku snad každé významné ženě, s níž se setkal. A evidentně ho to baví.
ČTĚTE TAKÉ:
Jdeme na návštěvu
Muž otevře ženě dveře od auta a počká. Dáma se necpe napřed. Sedne si půvabně a obě nožky hodí do auta současně, aby se jí nevyhrnula nebo neroztrhla úzká sukénka. Muž kráčí po venkovní straně chodníku, aby ženu chránil před případnými riziky přicházejícími z ulice. Otevírá jí dveře a nechá ji vstoupit první, nikoli však do veřejných prostor, kde by na ni mohlo číhat nebezpečí. Těmi se myslí hospody, restaurace, kasina, diskotéky a překvapivě i výtah. Ten se v Česku vůbec za nebezpečný nepovažuje, ale právě naopak je tady ženám často galantně nabízeno, aby vstoupily první a otestovaly jeho důvěryhodnost. A na schodech je muž vždycky dole. Tedy při stoupání za ženou a při sestupování před ženou.
A jsme doma
Kuchyně
Je dobrým zvykem něco na návštěvu přinést. Tyto pozornosti prodělaly pozoruhodnou změnu. Dovedete si představit dobu, kdy bylo slušné poslat hostitelce květiny napřed, aby se při vítání hostů nemusela rozptylovat hledáním váz a aranžováním kytic? Tak si představte alespoň doby, kde se považovalo za nedůstojné, aby dáma za květinu děkovala. Ta správná replika zněla například „Och, ta je rozkošná! A jak nádherně voní!“ A při příchodu pán pomůže dámě z kabátu, ale ona se tomu nesmí bránit. Je na řadě neškodný kompliment „Tahle barva vám (anebo tobě) opravdu velmi sluší“, který žena opětuje poděkováním a úsměvem.
Nerezignujme
Dnes přineseme na návštěvu pomazánku v plastikové krabičce a rohlíky a vrazíme to paní domácí do ruky se slovy „Stačí to jen namazat“. A mladý muž, který někde slyšel, že se ženám dávají květiny, možná doprovodí dar pro dívku svého srdce slovy „Na, to jsem ti koupil. Ty vole, tam byla děsná fronta.“ Je jasné, že takhle se dá klidně také žít. Je to stejně pohodlné jako nevyžehlená sukně, špinavé boty a další rezignace na mravy a eleganci. Jen je potřeba, aby obě strany hrály stejnou hru – buď tu na líbání ručky, nebo tu na burany.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com