„Kouzlo prvorepublikových činžáků mě vždycky bralo,“ začíná své vyprávění třiatřicetiletý programátor Andrej, který do Prahy – tak jako řada dalších – přišel před deseti lety studovat. Dům z roku 1926 v centru Prahy, vysoké stropy a zub socialistického času, kdy OPBH z velkoryse koncipovaných bytů o velikosti zhruba 120 m2 vytvářelo nekvalitními cihlovými příčkami vždy dva menší byty… To jsou základní charakteristiky bytu, do něhož se před pěti lety nastěhoval tehdy ještě student ČVUT. Když se do bytu nastěhovala nynější manželka Andreje, přikoupili vedlejší byt a dispozici propojili nazpět tak, jak vždy byla. Vznikl prostorný a světlý byt, o kterém by nikdo nehádal, že ještě před několika lety byl „vyzdobený“ ošoupaným linoleem a obkladačkami à la socialistická sedmdesátá léta. V centru města „Rádi bydlíme v centru, všude okolo jsou kina, kavárny, máme to blízko do práce… prakticky všude chodíme pěšky. A to nás na tomhle bydlení baví,“ říká majitelka bytu. Jak vlastně tenhle interiér vznikal? „Když jsme se sem nastěhovali, bylo nejprve potřeba vytrhat dřevotřískové desky brutálně natlučené do zachovalých parket. Přes to bylo ošlapané linoleum v pistáciové barvě, chyběla kuchyňská linka a v koupelně byla karma, která naháněla strach.“ K celkové přestavbě si manželé přizvali architekta, protože, jak říká Andrej, jeho doménou jsou spíš internetové domény než bytové otázky. Autor interiéru nejprve vyslechl všechna přání a požadavky obou majitelů: hodně skla, rovné linie, nerez, který působí čistým dojmem…, tak by se daly shrnout hlavní „materiálové“ požadavky. Jistá sterilnost a chlad, který může, hlavně z fotografií, na někoho dýchnout, jsou ale záměrem. „Nemáme rádi přeplácané interiéry, plné textilií a chlupatých deček a koček,“ říká se smíchem Andrej a Klára doplňuje: „Chtěli jsme světlý, prostorný, ničím nezastavěný byt. Nevtíravou kombinaci solidních materiálů.“ V nerezovém bytě Velkou modrou pohovku vhodně nasvětlují podhledové halogenové spoty, nechybí ani stojací lampa Tolomeo od Artemide. V kuchyni jsou vedle přírodní dýhy na kuchyňské lince použita i matovaná skla (horní díly sestavy), sklo se objevuje i u technicistního jídelního stolu: s nerezovými nohami vhodně ladí se zbytkem interiéru. „Rádi jíme, potkáváme se s přáteli, ale stejně tak máme rádi klid a soukromí,“ charakterizuje „funkční“ náplň bytu Klára. A pokračuje: „Andrej vždycky dlouho do noci buší do počítače a stále něco programuje. Proto je jeho pracoviště v obýváku. Já můžu mezitím klidně spát.“ Rozdělili tedy byt logicky na dvě části – veřejnou a soukromou. Ve „veřejné“ se odehrávají návštěvy a večeře s přáteli, v „soukromé“ části chtějí oba mít dostatek prostoru pro spaní, čtení a poslech hudby. Andrej s Klárou zastávají názor, že méně je vždy více, a tak v interiéru nenajdeme žádné přebytečné věci či dekorace. Koupelna s toaletou jsou jednoduché, opět laděné převážně do bílé barvy. Lehce a vzdušně Hlavním dojmem, který návštěvník tohoto minimalisticky a jednoduše zařízeného bytu při první návštěvě získá, je úspornost, originalita, solidní provedení a netradiční kombinace materiálů a barev. Jak se shoduje Pavel s Klárou, jde jim o to, aby neměli moc „krámů“. Svébytná atmosféra a pečlivé přemýšlení nad každou věcí, kterou si vpustí do obytného prostoru, to je pražský byt Andreje a Kláry. Typ: kompletně rekonstruovaný byt v činžovním domě v centru Prahy Všimněte si: využití skla a nerezu v interiérech -var- Foto: Iveta Kopicová