Otvorové výplně zahrnují okna, dveře, lehké dělící stěny a zasklené stěny. Patří mezi nejdůležitější funkční díly budovy. Požadují se od nich různé mechanické, tepelně technické, akustické a světelně technické vlastnosti a dlouhodobá odolnost vůči atmosférickým a jiným vlivům. Jejich mnohostranná funkce má rozhodující vliv na provoz budov, jejich vzhled a kvalitu vnitřního prostředí. V energetické bilanci mají specifické postavení, neboť bývají zdrojem mimořádných ztrát tepla v porovnání s neprůsvitným pláštěm a zároveň mohou poskytnout do bilance přínosy tepla ve formě tzv. tepelných zisků (např. sluneční svit). Při návrhu a posuzování otvorových výplní je nezbytné obě složky zvažovat a dále zohlednit hygienické požadavky na přirozené osvětlení a oslunění místností. Zároveň je třeba zvážit vliv maximální hodnoty tepelného zisku (nebezpečí vzniku nepohody osáláním a vysokou teplotou vzduchu) a jeho reálné využití v energetické bilanci. Míra využití závisí zejména na akumulačních vlastnostech stavební konstrukce a pružnosti otopné soustavy (individuální regulace místností). Přehled konstrukcí oken
| Období | Popis konstrukce | k [W.m |
| do roku 1920 | Okno dřevěné dvojité | 2,7 |
| 1921 až 1945 | Okno dřevěné dvojité | 2,7 |
| 1946 až 1960 | Okno dřevěné dvojité | 2,7 |
| 1961 až 1980 | Okno dřevěné, zdvojené | 2,9 |
| Okno dřevěné, zdvojené | 2,9 | |
| Okno kovové, zdvojené | 4,0 | |
| po roce 1981 | Okno dřevěné, zdvojené | 2,9 |
S touto veličinou se budete při výběru, a to nejenom oken, setkávat poměrně často. Není tedy na škodu věnovat pár řádků na osvětlení tohoto pojmu. Konstanta k (nazývaná koeficient tepelného prostupu) udává tepelný výkon, který unikne 1 metrem čtverečním stavebního dílu při teplotním rozdílu 1 K. Teplotní rozdíl se měří mezi vzduchem venkovním a vzduchem v místnosti. Pro názornost - pokud v zimě panují desetistupňové mrazy a v místnosti topíme na 20 oC, uniká nám oknem o ploše 1 m2 a koeficientu k = 3 tepelný výkon 90 W. K udržení stálé teploty v místnosti musíme tuto tepelnou ztrátu dokrývat tepelným zdrojem, který spotřebovává placenou energii. Je dobré (viz dále) se zamyslet nad zlepšením tepelně technických vlastností oken, komu by se přece chtělo platit za vytápění ulic.
Okna
Okno zajišťuje přirozené osvětlení interiéru, zprostředkovává větrání a umožňuje kontakt člověka s vnějším okolím.
Okna se rozdělují:
podle materiálu na dřevěná, kovová, plastová a kombinovaná (např. dřevo - hliník),
podle uspořádání křídel ve směru tloušťky stěny na jednoduchá, zdvojená a dvojitá,
podle způsobu otevírání na otvíravá, otočná, kyvná, sklápěcí, vyklápěcí, posuvná a výsuvná, příp. s kombinovaným otevíráním,
podle počtu křídel na jedno, dvou, tří a vícekřídlová.
V budovách postavených do padesátých let, kdy se jednalo převážně o tradiční zděné budovy nebo vyzdívané skelety, se osazovala klasická dvojitá okna do zalomeného nebo rovného ostění. V průběhu padesátých a šedesátých let s rozvojem typizace a panelové výstavby se i v občanských stavbách osazovala typizovaná okna, nejprve zdvojená, později zdvojená se sdruženými křídly. Dále se používala okna dřevohliníková a hliníková. Výběr vhodného okna a určení jeho velikosti je závislé na následujících požadavcích:
Denní osvětlení. Pro velikost oken v jednotlivých místnostech je důležitý požadavek denního osvětlení. Místnosti mohou mít jednostranné osvětlení, boční dvoustranné osvětlení nebo boční a horní kombinované osvětlení. Při provádění opatření ke zlepšení tepelně technických vlastností (výměna oken) se musí dbát na to, aby byly dodrženy předepsané hodnoty činitele denní osvětlenosti a to hlavně v prostorách, kde jsou zvýšené nároky na denní osvětlení (školy, školky, administrativní pracoviště apod.)
Ochrana proti oslnění a přehřátí místností. Současně s řešením denního osvětlení je nutné dbát na ochranu před nadměrným působením slunečního záření jak po stránce světelné tak i tepelné. Tento problém se nevyskytoval v tradičních zděných budovách, kde byl spíše nedostatek denního osvětlení a vzhledem k dobré akumulační schopnosti zdiva chladno i v letních měsících. V objektech z pozdějšího období, ve kterých se osazovala typizovaná okna, často dochází k přehřívání místností v letním období.
Větrání místností. Okno je z hlediska výměny vzduchu stále nejdůležitějším prvkem větracího systému. Nejvhodnější jsou okna se spodním a horním ventilačním křídlem, bezpodmínečně nutné je alespoň horní ventilační křídlo. Z hlediska větrání jsou výhodnější místnosti s oboustranně umístěnými okny, je však nutno uvážit i jejich nevýhody - větší plochu obvodového zdiva a dispoziční problémy. V mnoha případech je nutné zajistit větrání strojní.
Zvuková izolace. Okno je z hlediska zvukové neprůzvučnosti nejslabším článkem obvodového pláště. V mnoha budovách dochází k překračování nejvyšší přípustné hladiny hluku v okolí a je proto nutné navrhnout taková opatření, která by umožnila dodržet alespoň nejvyšší přípustnou hladinu hluku ve vnitřním provozu.
Tepelná izolace. Při podstatném zlepšení součinitele prostupu tepla plných obvodových konstrukcí se přesouvá těžiště tepelných ztrát na jejich otvorové výplně, hlavně okna. Podíl oken na celkových tepelných ztrátách může činit až 40 %. Tepelné ztráty vznikají jednak prostupem tepla, který závisí na teplotním spádu, na ploše okna a jeho součiniteli prostupu tepla, a jednak únikem tepla způsobeným netěsnostmi okenní konstrukce. Výběr okna (velikost, materiál, konstrukce) a volba vhodného doplňkového zařízení (žaluzie, rolety) jsou důležité při hledání možností vedoucích ke zmenšení tepelných ztrát. Trojité zasklení má dobré tepelně technické vlastnosti, ale v dnešní době, kdy jsou k dispozici velmi kvalitní dvojskla se součinitelem prostupu tepla k = 0,9 W. m2.K-1, je trojité zasklení užíváno převážně z akustických důvodů. Jeho užití, tak jako jiných opatření se doporučí podle výsledků stavebně energetického auditu. -Článek vznikl v redakci časopisu Energie pro Život-
www.ceskaenergetika.com
epz@ceskaenergetika.com"
