Tolik práce na chatě jsem dlouho neměl. Nejen že je tam práce jako na jaře (to chápou všichni zahrádkáři), ale navíc jsme začali s rekonstrukcí. Střecha už je téměř hotová a práce kolem toho, nepořádku a dodělávek je hromada. Už při vykládání nákupu z auta se mi utrhne ucho od tašky a jedna lahev s pivem se rozbije a na všem je pivo a střepy. Bolí mě hlava.
Tráva
Na jaře tráva roste jak zběsilá. A to i přesto, že u nás měsíc nepršelo. Zem je vyprahlá na troud, popraskaná a v nádrži na vodu, která je napojená na svody ze střechy, je jen po dně. Vytáhl jsem tedy traktůrek, nastartoval, naložil synka, který prostě musí jezdit se mnou, a vyrazili jsme. Posekali jsme asi třetinu zahrady a najednou PRÁSK!. Kámen spadlý ze zahradní zídky se dostal do prostoru nože. Traktůrek začal vibrovat a řvát tak, jak nemá. Ohnutý unášeč, uražené středící kolíky i prasklý nůž. Super. Je pátek. V opravně budou. Tak připevním traktůrek na přívěsný vozík.
Můj předchozí blog
Vozík
Už dlouho jsem s vozíkem nejel, takže jsem nastartoval a vyzkoušel, jestli ještě svítí. Nesvítí. Levé zadní světlo nesvítí vůbec. Sakra. Nejstarší oprava na světě, tedy naštvané kopnutí, vše spravilo. Asi na hodinu. Pak mi neklamné znamení zrychlených blikaček našeptalo, že vše je ve starých kolejích. Tentokrát už nakopnutí nepomohlo. Tak jsem proti předpisům dojel s nesvítícím vozíkem zase zpátky a jal se ho opravovat. Odmontoval jsem celé čelo, světla, dráty… Nic jsem nenašel. Světlo nesvítí dál.
Hlava mě bolí čím dál víc.
Sekačka
Tak vezmu sekačku, že zbytek zahrady posekám s ní. Ale kde jsou kola? Na podzim jsem je sundal, abych vyčistil a namazal náboje a pohon. Kola nemůžu najít.
Křovinořez
To už je snímek ze spokojené neděle. Se synem sbíráme jitrocel kopinatý. Je totálně bio a bude z něj báječný sirup proti kašli.
Jsem zoufalý. Po hodině hledání kol vytahuju křovinořez. Snad alespoň ten bude fungovat. První problém je hned vidět – není struna. V poličce je naštěstí ještě zbytek. Snad bude stačit. Vezmu mazivo a jmu se ho natlačit do převodky i hlavy. Pak šroub, který vše uzavírá, našroubuji zpátky. Stačí malý protitlak a nálitek u šroubku odpadá. Zmizí s ním i většina závitu. No co, šroub tam bude držet i na tom zbytku (asi jeden závit).
Konečně je všechno připraveno. Vyndávám křovinořez. První škubnutí a nic. Ticho po pěšině. Co je? Aha. Není svíčka! Na podzim jsem kupoval novou. Ale kde je. Asi jsem ji zapomněl doma. Ach jo. Ještě, že jsem byl před chvílí v servisu, kde jsem ji mohl koupit. (Mimochodem. Až doma jsem zjistil, že křovinořez jsem koupil v dubnu roku 2014...)
Hlava mi úplně třeští. Beru si prášek.
Jdu vařit večeři. Bomba s plynem došla. Máme náhradní? Alespoň tady je něco v pořádku. Máme. Raději beru děti a jdu je vykoupat a dát spát. Hlava bolí už méně. Druhý den ráno odjíždím pro traktůrek. Není zbytí, musím jet s nesvítícím vozíkem. Vše ale dobře dopadne a já jsem konečně na chatě a můžu pracovat. Tchán, který mezi tím přijel, se podíval na světlo od vozíku. Vyměnil žárovku a… Sakra.
Manželka mi prozradila to, na co přišla před chvílí. Včera byl PÁTEK TŘINÁCTÉHO.
