Něžné, křehké dřevnaté trvalky patří mezi stálice našich zahrad. Jejich výhodou je, že díky své křehké stavbě jim stačí menší či slabší opory. Mohou se stejně tak dobře pnout po pergolách a zdech, jako dřevěných plůtcích nebo oporách. Dokážou vytvořit bohatý porost s nádhernými květy od bílé, přes světle, tmavě růžovou, purpurovou, až po modrou a fialovou barvu. Pokud je však pravidelně zastříháváme, stačí jim menší opora, okolo které vytvoří menší keřík.

Můžeme dobře pěstovat základní botanické druhy stejně jako vyšlechtěné kultivary s jednoduchými či plnými květy, jednobarevnými či kombinovanými. Ve světě existuje okolo 250 druhů divoce rostoucích plaménků, pěstovaných druhů je pak ještě mnohem více. Jejich původní domovinou jsou oblasti středního pásma, kde se klematisům dobře daří. Platí také pravidlo, že čím teplejší je oblast, ve které se klematisy přirozeně vyskytují, tím tmavší a intenzivnější je barva jejich květů.

Klematisy se pnou po oporách díky svým úponkům, jež vznikají z přeměněných řapíků. Jejich květy jsou oboupohlavní, původní botanické druhy je mají menší, trubkovité či zvonkovité, mohou ale být i otevřené a zpravidla mající čtyři okvětní lístky. Vyšlechtěné druhy mají květy o pěti či více okvětních lístcích, velkokvěté klematisy myjí květy i s deseti lístky. Květy mohou vyrůstat buď samostatně, nebo v mnohokvětých latách.

Botanické, nebo vyšlechtěné druhy?

Vyšlechtěné druhy plaménků jsou velmi oblíbené zejména díky svým nádherným velkým květům, které dokážou zakrýt i listoví rostliny. Nevyrůstají zpravidla do takových výšek jako původní botanické druhy, což ale nemusí být na škodu. Na trhu existuje velké množství barevných odstínů, které působí velmi efektně v kombinacích, takže můžete vedle sebe vysadit několik rostlin a ony se vzájemně propletou a vytvoří nádherné barevné variace.

Původní botanické druhy mají sice květy menší a jednodušší, vynikají však jejich velkým množstvím. Kromě toho původní druhy mají velkou přednost v tom, že jsou odolnější a snesou i horší pěstební podmínky. Nevadí jim horší zemina a snesou jak polostíny, tak i slunné stanoviště, s čímž mají šlechtěné druhy větší problém.

Jak plaménky pěstovat?

Rostliny klematisů mají velmi bohatý kořenový systém, takže tomu byste měli přizpůsobit stanoviště tak, aby měly kolem sebe dostatek místa. Kořeny klematisů vyžadují stinné místo, aby se nepřehřívaly. Květy však mohou být na slunci, velmi dobře se jim tam daří a bohatě kvetou. Abyste rostlině splnili obě podmínky, můžete zem zakrýt textilní fólií a mulčovací kůrou nebo kamínky, což umožní udržet v zemi vlhko a chladněji. Nebo můžete k rostlinám klematisů zasadit koberce půdopokryvných rostlin či nižší keříky nebo jiné malé trvalky.

Plaménky vyžadují propustnou, výživnou půdu, spíše vápenitou, která udrží dostatek vlhkosti, ale nesmí být přemokřelá. Rostliny je také třeba podrobit každoročnímu řezu, aby si udržely pěkný tvar a abychom se zbavili případných suchých výhonů.

Řez se provádí na jaře, ještě než začnou plaménky rašit, abychom nepolámali nové pupeny. Samotný řez není složitý, stačí dodržet tyto zásady:

  1. Ponechávají se pouze nepoškozené, silné a zdravé výhonky, ostatní (slabé, suché, staré, polámané) je třeba odstranit, aby nepřekážely zdravým výhonům v růstu a také aby rostlinu zbytečně neoslabovaly.
  2. Výhony, které jsme na rostlině ponechali, rozdělíme. Polovinu z nich (ideálně ty silnější a větší) seřízneme na výšku 60 cm, ostatní seřízneme na výšku mezi 30-40 cm.