Při shánění semínek či sazeniček saturejky narazíte na dva druhy: jednoletou bylinu saturejku zahradní (Satureja hortensis) a vytrvalou saturejku horskou (Satureja montana), která vytváří nízké keříky a její stonky časem dřevnatí. Oba druhy potřebují hodně slunce a propustnou půdu, nesnášejí přemokření. Saturejka horská je méně náročná na živiny a může se stát vděčnou ozdobou skalky, zvláště pokud si vyberete plazivý kultivar. Výhodou je, že s přikrývkou z listí či chvojí bez problémů přežije českou zimu, a když ji na jaře seříznete, krásně se rozvětví a znovu obroste.
Saturejka zahradní se bude skvěle vyjímat jako obruba záhonů, které bude zároveň střežit před škůdci. Její aroma prý odpuzuje mšice. Na druhé straně ji ale milují včely a motýli, takže je vhodné pěstovat ji ve větším množství a pro kuchyňské účely zpracovat jen část. Zbytek může nerušeně kvést a sloužit jako prospěšná medonosná rostlina.
Jestliže budete saturejku zahradní pěstovat v nádobách na terase, balkoně či za oknem, možná vám přežije do příštího jara. Stačí, když ji na zimu sestřihnete, uložíte do chladnějších prostor chodby a výrazně omezíte zálivku.
Pěstování saturejky ze semínek chce trochu trpělivosti, semínka vyklíčí až tak za dva týdny a jsou-li staršího data, možná nevyklíčí vůbec. Vyhovuje jim jemnější substrát a hloubka jen 1-2 mm. Misku se substrátem uložte na teplé a světlé místo a přikryjte ji průhlednou fólií. Substrát každý den zvlhčujte rozprašovačem, aby nevyschl.
Saturejka se v kuchyni osvědčila jako bylinka zmírňující nadýmání, a proto se často přidává k fazolím, hrachu a dalším luštěninám. Výborně se ale hodí také do karbanátků a sekané, do pomazánek nebo k rybám. Nálev ze saturejky se pro své antiseptické účinky někdy používá jako kloktadlo a k čištění mastné pleti. Jeho popíjení se pak doporučuje v případě, že trpíte nechutenstvím či plynatostí.