Pěstování kaktusů má u nás již více než stoletou tradici. Tyto pro nás poněkud exotické rostliny se svojí nenáročností přizpůsobily i modernímu stylu bydlení. Zabírají málo místa, nemusíme je denně zalévat, a přitom nás udivují svými tvary i barvami květů. Ve specializovaných prodejnách často můžeme vybírat z velmi širokého spektra těchto tropických rostlin. Aby si však svoji krásu zachovaly i v našem bytě, musíme jim poskytnout vhodné podmínky. Jaké zásady bychom měli dodržovat a čemu se naopak vyhnout jsme se zeptali tajemníka Pražského spolku kaktusářů Mgr. Antonína Krejčíka. Jaký kaktus si pro začátek vybrat? Lidé bez zkušeností si většinou vybírají podle estetického hlediska. Často je okouzlí neobvyklý tvar, dlouhý vlas nebo bílé trny. Líbivé rostliny však většinou nepatří k těm, které se pěstují lehce. Při výběru bychom se proto neměli nechávat unést tvary a raději se poradit se zkušeným pěstitelem, kterému nastíníme možnosti pěstování ve svém bytě. Jedná se především o teplotu během zimování období a světelné podmínky. Začátečníci a zejména děti chtějí co nejdříve vidět výsledek svého snažení, a proto by si měli vybírat kaktusy, které brzo kvetou. Takovými jednoduchými rostlinami jsou například rostliny z rodů Notocactus, Gymnocalycium nebo Lobivia, které nejsou náročné na pěstování a poměrně brzy odmění výsledky našeho snažení pěkným květem. Kam je umístit? Co nejblíže u okna, nejlépe přímo na okenní parapet. Už jednometrová vzdálenost od okna může vést k deformovanému růstu. Přes léto můžeme dát rostliny na balkón, ale pozor na přímé slunce. Řada lidí si říká, že jsou z teplých krajů, a tak potřebují co nejvíce slunce, což není úplně pravda. I ve své domovině kaktusy často rostou za kameny nebo keři, a tak bychom ani u nás doma neměli zapomínat na zastínění. Většinou se používá pauzovací papír někdy postačí i jemná záclonka. Zvláště na jaře při prvním slunci. Specialitou velkoměst jsou pařníčky, které se umísťují za okno. Můžeme je koupit již hotové, vyrobit si je sami nebo použít vhodné akvárium. Jsou to však malé prostory, kde je třeba při slunečním svitu důkladně větrat, jinak by se nám rostliny uvařily. Přes léto obvykle natíráme jejich stěny ještě modrou barvou. Zalévání a hnojení Správné dávkování vody a intenzita zalévání jsou podmínkou úspěchu. Zhruba lze říci, že přes zimu nezaléváme vůbec, od dubna do května mírně, v červenci a srpnu více a na podzim zálivku opět omezujeme. Množství zálivky se liší u jednotlivých druhů, ale všeobecně platí zásada, že zalijeme pořádně, a pak necháme zem úplně vyschnout. Když si nejsme úplně jisti, tak se zaléváním raději počkáme. Do vody rovněž občas přidáváme hnojiva ať už tekutá nebo ve formě soli. Při dávkování a ředění postupujeme podle návodu. Přesazování Kaktusy, s výjimkou starších vzrostlých jedinců, přesazujeme pravidelně každý rok. Nejvhodnějším obdobím je předjaří na přelomu února a března, ale tuto činnost můžeme dělat celou zimu, tj. období vegetačního klidu. Kořeny očistíme od staré zeminy, zaschlé ostříháme a necháme několik dní zaschnout. Dáváme přednost mělkým květináčům, v poslední době se používají i bonsajové misky. Kaktusová zemina se skládá z kompostové zeminy, rašeliny a písku, které se většinou mísí 1:1, ale podle druhu rostliny může být poměr jiný. Nejlépe je koupit již hotový substrát. Na dno květináče nasypeme asi 1cm štěrku, pak dáme vrstvu hlíny, do které vsadíme rostlinu a obsypeme. Pozor, na rozdíl od jiných rostlin se kaktusy po přesazení nezalévají ihned, ale zhruba až po týdnu. Pozor na škůdce Svilušky, vlnatky, kořenovky a pavoučci jsou bolestí, která dokáže každého kaktusáře řádně potrápit. Nejlépe je, když se do naší sbírky vůbec nedostanou. Vhodné je proto každou novou květinu vyndat z květináče, podívat se na její kořeny a preventivně ji zalít chemickým přípravkem. To samé bychom měli dělat každé jaro a podzim. Napadené rostliny je třeba oddělit od ostatních. Z široké nabídky ochranných chemických přípravků vzpomeňme například Actelit, Mospilan, Matation nebo Arafosfotion. Novinkou je Karate, které je relativně neškodné pro včely. Zimování Většina kaktusů potřebuje v zimním období sucho a nižší teplotu. Obecně se doporučuje 8 až 12oC, ale jsou kaktusy, například opuncie, které vydrží i venkovní mráz. Máme-li přetopený byt, může se stát útulkem našich rostlin chladnější chodba nebo suchý sklep, kde smějí být i po tmě. Existují však výjimky jako například melocactus nebo discocactus, které dobře snášejí i dvacetistupňové teplo, a proto se hodí do panelákových bytů. Komu se zdají málo atraktivní, může si vybrat některý ze sukulentů, kterým nevadí ani ústřední topení a velice rychle rostou. Typickými představiteli jsou pachyphodia, euphorbie, crassuly a další. -šum-