Nová rozkvetlá etapa velkého pozemku se začala psát v roce 2013. Předtím tu byla vytěžená pískovna, v níž následně vzniklo fotbalové hřiště. Po jeho zániku v 90. letech minulého století prostor připomínal měsíční krajinu se záplavou náletových dřevin. I když by se mohlo zdát, že zakladatel zahrady za touto divokou historií udělá čáru a do zahrady nastěhuje vyšlechtěný řád, opak je pravdou. Ačkoliv se vyloženě nepůvodním rostlinám nebránil, důležitým tématem se stal návrat původních druhů, které jsou pro lokalitu typické. Spojila se tak původní podoba přírodní krajiny s uspořádaným světem zahradních rostlin, které se starají o podívanou od jara do zimy.

Druhová pestrost

První části projektu, který vlastně ještě není zcela dokončený, začala vznikat už před lety. Majitelovým přáním tehdy byla pestrá a celý rok atraktivní zahrada. Protože není přívržencem minimalistických velkoplošných výsadeb jediného druhu dřevin nebo trvalek, rozhodl se pro druhově bohatou mozaiku, která bude do určité míry soběstačná.

Některé původní stromy, které se starají o zelenou clonu na západní a severní straně na hranici pozemku, tu zůstaly. Kromě jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior) a ořešáků královských (Juglans regia) na zahradě rostou letité javory mléče (Acer platanoides) nebo břízy bělokoré (Betula pendula). Na západním svahu pak kromě jiných stromů najdete vícekmennou jabloň (Malus), starou odrůdu připomínající původní porosty za někdejším hřištěm.

I když na zahradě roste spousta šlechtěných rostlin, majitelé dosazují i původní druhy, které tu jsou již zastoupeny nebo se sem zase vracejí. Kromě habrů obecných (Carpinus betulus), buku lesního (Fagus sylvatica) či javoru babyky (Acer campestre) sem postupně přibyly i duby letní (Quercus robur). Jehličnatým navrátilcem je třeba tis červený (Taxus baccata), kterému se daří ve stínu v podrostu ostatních dřevin. Tyto stromy našly své místo hlavně na západním svahu, kde původně rostly expanzivní akáty (Robinia pseudoacacia). Ty bylo nutné zčásti vykácet.


V pohybu

Lysolajská zahrada postupně vzniká nedaleko parku Kaménka podle projektu Jana Kotláře ze společnosti Cembra.

Jejím významným prvkem je jezírko v centrální části. Poskytuje osvěžení v letních měsících a tvoří přirozený biotop k přežití drobných živočichů, kterých tu žije spousta.

Ani po deseti letech není hotovo, ačkoliv zahrada v přímé blízkosti domu byla dokončená již před devíti lety. Od té doby se projekt rozrostl o další kompoziční celky zasahující do širokého okolí. V budoucnu se plánuje jejich zpřístupnění veřejnosti. Ta si tu kromě petangu užije i další sporty a aktivity, které tento multifunkční prostor umožní. Pobyt si návštěvníci navíc budou moci zpříjemnit i občerstvením v místním bufetu postaveném přímo u petangového hřiště.

V budoucnu se zahrada rozroste o ovocnou štěpnici a záchrannou stanici pro hendikepované živočichy.


Přírodní materiály

U lysolajské zahrady se muselo počítat s úplně jiným měřítkem, než s jakým se v rodinných zahradách běžně pracuje. Dobrým pomocníkem jsou správně zvolené materiály, především pak přírodní kámen. Využil se nejen ke stavbě zpevněných povrchů, ale také jako hlavní materiál při budování zahloubené odpočinkové zahrady na západní straně domu nebo v okolí jezírka. S velkými kamennými bloky si musela poradit mechanizace, ovšem díky pečlivému usazení působí, jako by tu byly odjakživa. Každý kámen je sám o sobě pastvou pro oči. Na povrchu některých těchto velikánů se třpytí krystaly minerálů, které jsou zajímavým prvkem při pohledu zblízka.

Sport i odpočinek

Ačkoliv bylo jasné, že pozemky budou pro založení zahrady ideální, muselo se počítat s poměrně radikálními terénními úpravami. Ty se neobešly bez navážení nové zeminy, která ve vytěžené pískovně chyběla. Výsledkem byly terénní valy na jižní straně pozemku, které jsou v kombinaci s vysazenými dřevinami nejlepším pomocníkem pro zajištění soukromí. Z terénního valu je navíc pěkný výhled na zahradu členěnou do několika tematicky odlišně laděných kompozičních celků.

Bez úprav terénu se pozemek neobešel ani na západní straně domu, kde bylo nutné vyřešit propojení suterénu s venkovním prostorem. Výsledkem je komorní zahrada, kterou při pohledu z okolí téměř nevnímáte, protože je několik metrů zanořená. Tím vzniklo skvělé místo pro odpočinek nejen v zahradním wellness. Převýšení terénu pomohl zvládnout systém gabionových konstrukcí a kamenných schodišť propojujících jednotlivé výškové úrovně.

Svahy pak zpevnily velké kamenné bloky a vytvořily skalku velkolepých rozměrů. Kromě tradičních skalniček tu roste i spousta dřevin v čele s různými druhy a odrůdami magnolií (Magnolia), které v jarních měsících tuto část zahrady rozzáří barvami. O několik měsíců později tu začnou vládnout okrasné trávy a trvalky plného léta. Jen kousek od této části se rozkládá hřiště chráněné původním terénním valem. I tento svah zaplaví během sezony barvy, porůstají ho totiž velké skupiny nenáročných keřů v čele s původní botanickou růží Hugovou (Rosa hugonis). V okrajové západní části se pak rozprostírají původní stromové porosty doplněné novými, pro lokalitu původními dřevinami. Tato přírodní zelená kulisa zahradu napojuje na široké okolí.


Pro všechny smysly

K samotnému domu vede cesta ze žulového odseku. Velmi dobře si rozumí s výsadbou vzrostlých levandulí (Lavandula angustifolia), které tuto část naplní příjemnou vůní. I tady bylo nutné zajistit soukromí pomocí terénních valů s výsadbami dřevin. V okrajové části zahrady rostou zejména různé druhy borovic (Pinus) podsazené kobercem z vřesovištních rostlin v kombinaci s rododendrony (Rhododendron), které zahradu v dubnu a květnu zaplaví pastelovými barvami. Už na první pohled zaujme solitéra v trávníku, zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum). Ten na sebe upozorní hlavně na podzim, kdy se jeho listy zbarví do sytých červených odstínů. Navíc jeho spadané suché listí voní po skořici, zahradu si tak užijete opravdu všemi smysly.

Pokusy a omyly

Ani na lysolajské zahradě nebylo všechno jednoduché. V prostorách pískovny je totiž poměrně nejednotné podloží, které se na části výsadby podepsalo. Zatímco v některých místech je kvůli propustnému pískovému podloží nutné pěstovat rostliny vyloženě suchovzdorné, v jiných částech záhadně hynuly. Po nějaké době se ukázalo, že doslova stojí ve vodě. Problém způsobovaly důkladně skryté vrstvy jílu. V těchto zamokřených místech se daří solitérním vrbám (Salix alba) ve smutečním kultivaru ’Tristis’, jimž přemokřená půda perfektně vyhovuje. Navíc čerpáním vody postupně upravují půdní podmínky, takže i na tato komplikovaná místa se postupně budou vracet druhy zeleně, které by tu dříve neměly šanci.

Tento článek vyšel v časopisu Dům & Zahrada 7/23.