Existuje několik praktických důvodů, proč si pořídit automaticky ovládanou vjezdovou bránu. Třeba když vjezd do garáže není v úrovni oplocení, ale hlouběji na pozemku. Navíc je to prostě pohodlnější. Kdo ale nechce investovat vyšší částku ihned, může si nejprve pořídit mechanickou bránu a v budoucnu dodatečně doplnit motorickou jednotku a dálkové ovládání. Na druhou stranu, pokud se dům zrovna staví či rekonstruuje, lze využít situace a naplánovat stavební připravenost či si nechat od odborné firmy bránu se vším všudy rovnou namontovat.

Zajímavý je systém sekvenčních bran zasouvaných do boku:

Zdroj: Youtube

Typy bran

Rozeznávají se dva hlavní typy venkovních vjezdových bran: posuvné (pojezdové po kolejnici) a samonosné a otočné, které mohou být jednokřídlé, či dvoukřídlé. Většinou nejsou rozměrově standardizované, prakticky vždy jde o zakázkovou výrobu na míru. Pro orientaci ale existují doporučené rozměry, aby se do brány dalo pohodlně zajíždět i z ní bezpečně vyjíždět. U otočných dvoukřídlých bran se doporučuje šířka průjezdu 3,8 až 4,2 m, maximálně pak 6 metrů, otočná jednokřídlá brána by měla měřit 2,3 až 2,5 m, maximálně pak 3,5 metru. Velká posuvná brána může dosahovat 4,8 až 5,2 m, ale nejvíce opět 6 metrů. U všech typů bran se doporučuje výška 2 metry.

Některé firmy jsou schopné dodat vjezdové brány se stejnými motivy jako plotové dílce, takže oplocení domu působí sjednoceně a harmonicky. V této souvislosti se vyplatí stočit pozornost i k vchodové brance, aby materiálem a motivem rovněž ladila s plotovými dílci a vjezdovou bránou. Doporučená šířka branky je 1 až 1,2 m, maximální 1,5 m. I branky se dle přání vyrábějí na míru a na základě individuálního zaměření.

Rám, výplň a automatika

Pro rodinné domy jsou z praktických důvodů nejvýhodnější posuvné brány s pojezdem. Ve srovnání s křídlovými vyžadují při otevírání méně prostoru a nepotřebují zdaleka tak široké příslušenství. Zpravidla bývají i méně hlučné. Náklady na posuvné brány se mimo samotných těles, kolejnic a přívodu elektřiny skládají ze sestavy automatiky – tedy řídicí jednotky, dálkových ovladačů, antény, majáčku, bezpečnostní světelné závory a pohonné jednotky.

Základní nosný rám obou typů bran tvoří většinou profily z oceli, případně hliníkových slitin, do nichž se upevňují dekorativní výplně. Ty bývají dřevěné, ocelové, hliníkové, plastové nebo kované. Velmi působivé ručně kované výplně patří pochopitelně k zakázkové a finančně náročnější výrobě. Veškeré použité materiály mohou nést nejrůznější povrchovou úpravu. Ocelová konstrukce může mít i ochrannou plastovou vrstvu.

Na výšce záleží

Řada majitelů nemovitostí dává přednost nižším plotům do 1 metru. Kromě ozdobného charakteru a vymezení plochy však takové ploty neochrání před nenechavci, pohledy zvenčí ani před zatoulanými psy. Ale se vzrůstající výškou se dramaticky zvyšují nároky na stabilitu plotu, zejména na základy, čímž rostou náklady na materiál a práci. Jakmile výška plotu překročí 190 cm (respektive 2 metry), stává se tzv. pohledovou bariérou. Pokud by měl takový plot omezit výhled sousedům, zastínit nebo snížit přístup světla na pozemek, může se záměr stát vážným problémem při schvalovacím řízení. Doporučovaná výška se pohybuje mezi 150 a 180 cm. Takový plot poskytne přiměřenou ochranu před zvířaty, zvědavci a zloději a zároveň zcela neoddělí pozemek od okolního světa.

Parametry pohonu

Při volbě pohonu automatické brány už nejde jen o výkon, ale i o další parametry jako moderní provedení, design, komfort, bezpečnost provozu, bezporuchovost, snadnou údržbu, dlouhou životnost či energetickou náročnost. Dnešní pohony dokážou například pracovat v úsporném režimu, který ušetří v ročním provozu nezanedbatelné peníze. Problematika energetické náročnosti dnes rezonuje všemi obory, takže i vjezdovými branami. Investice do nového, úspornějšího pohonu, než byl původní, i když stále funkční, se tak může v podobě nižších účtů vyplatit. Závisí to ovšem i na řadě dalších detailů, třeba jak často se brána používá.

Co pohybuje bránou

Pro výběr kvalitního pohonu pro vjezdovou bránu je vhodné znát základní parametry, tedy typ brány a velikost její i křídla. Za směrodatnou se považuje váha křídla, některé firmy však vycházejí z délky, která rozhoduje o velikosti tažného ramene, a to zase určuje velikost motoru.

Volbu jednotky však ovlivňuje také to, zda jde o rezidenční, či průmyslové využití. Pohon pro rezidenční účely je levnější, protože pro průmyslové užití musí snést násobně více otevření denně, což klade vyšší nároky na materiál.

Motory se vyrábějí s napájením 12 V nebo 220 až 240 V. Výhodou dvanáctivoltových je, že se nepřehřívají, ale jsou dražší a o něco slabší. Zdroje o 220–240 V stojí méně a řada firem jim důvěřuje. Při velmi častém otevírání se mohou přehřívat, takže tepelná pojistka vestavěná v motoru ho pak na dvacet minut vypne. Proto je důležitý správný odhad četnosti užití. Ovšem nastane-li taková situace, jsou všechny druhy pohonů standardně vybaveny ručním ovládáním – takže nehrozí uvíznutí uvnitř ani venku.

Pohony k otočným branám se také rozlišují podle způsobu, jakým se vysouvá rameno. Jsou buď hydraulické, nebo elektromechanické. Dále mohou být nadzemní, nebo podzemní – ty za trochu vyšší cenu nejsou vidět. Elektromechanické pohony mají jednodušší konstrukci, spolehlivě fungují i při nízkých teplotách a pro vjezdové brány u rodinných domů se asi hodí více. Hydraulika se pohybuje o něco plynuleji či rychleji, ale bývá jí vytýkána možnost zamrznutí. Navíc se musí pravidelně kontrolovat, měnit či doplňovat hydraulická náplň.

Komplexní řešení od jednoho výrobce s motorovými pohony pro bránu i garážová vrata a sjednoceným dálkovým ovládáním je samozřejmě nejlepším řešením. Nabízejí ho například firmy Hörmann, Somfy, Beninca a další.

Přístupové cesty

Když už se projede bránou či projde brankou pro pěší vstup, měly by na ně navazovat adekvátní přístupové a příjezdové cesty k domu, respektive ke garáži. Zpříjemní a zkultivuje to pohyb po pozemku za jakéhokoli počasí. Při výběru materiálu a při stavbě zpevněných ploch se musí počítat s budoucí zátěží, dobrou schůdností, bezpečností, trvanlivostí a snadnou údržbou nejen v zimním období. Existuje mnoho typů vhodné dlažby – od vegetační a zatravňovací přes betonovou, štěrkovou, keramickou, žulovou, kompozitovou, až po speciality třeba ze syntetické pryskyřice.

Na našem trhu se navíc nabízejí prefabrikované celky poskytující systémová řešení hned několika problémů najednou. Jsou bezmaltové, takže výstavba probíhá suchou cestou, a tím pádem odpadá nutnost dalších stavebních hmot, techniky a dopravy. To znamená velkou úsporu času a pracovní síly. Výhodou prefabrikátů je velká propracovanost a variabilita technických a estetických prvků, jaké čistě přírodní materiály nemohou nabídnout.

Rozhodující je základ

Pro pevnost, trvanlivost a požadovanou zátěž je rozhodující základ, respektive jeho vrstvy a provedení. Správný technologický postup by měl tyto vlastnosti zaručit, zamezit hromadění a případnému zamrzání vody, vzdouvání či rozjíždění finální vrstvy.

Pro pokládku dlažby se tedy musí připravit zcela rovný a zhutnělý podklad. Nejúspornější variantou pro málo zátěžové chodníky je deseticentimetrový výkop, jehož podloží se udusá. Do poloviny základu se položí písek nebo cementová směs, a do toho se klade dlažba. Dřevěné kostky vyžadují pod pískem či cementem dostatečně hlubokou drenážní vrstvu.

Pokud bude cesta středně zátěžová, tedy občas po ní projede auto či těžší zahradní technika, uvádí se hloubka základu až 35 cm vyplněná několika zhutnělými základovými vrstvami štěrku střídaného postupně od nejhrubšího až po jemnější.

Až 50 cm se doporučuje vyhloubit při větším zatížení, jakým může být například vjezd do garáže. Spodní vrstva podkladu se vytvoří z 10 cm udusaného štěrkopísku, na který se kladou vrstvy štěrku opět od nejhrubšího po jemnější. Pokud se nahoru bude lepit umělý kámen či betonové dlaždice s vymývaným povrchem, lze podle výšky lože použít stavební lepidla (fermafluide tempo, weber for duoflex apod.).

Související články

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada 1/23.