V poslední době se v českých domácnostech a firmách začínají objevovat různé problémy s plynovými spotřebiči, jako je zhasínání hořáků kotlů, nestandardní chování plynového topení nebo červené konce plamenu na plynovém sporáku a nižší výkonnost. Důvodem pro tyto problémy je změna složení plynu v distribuční soustavě České republiky. Rusko, které poskytovalo nejvíce plynu, bylo potrestáno sankcemi, a tak se musely najít jiné zdroje, hlavně z Norska.

Hodně zajímavý rozhovor o plynu, cenách plynu a jeho dodávkách:

Zdroj: Youtube

Norský plyn obsahuje vyšší procento sirovodíku, který se při spalování mění na síranové soli. Tyto soli následně ucpávají hořáky a potrubí, což způsobuje problémy s plynovými spotřebiči. Podle autorizovaného inženýra Ing. Mgr. Václava Petráše, Ph.D., MSc., z České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) je tedy nutné věnovat tomuto problému zvýšenou pozornost, zejména u připravovaných nebo již probíhajících staveb.

Pozor na hořáky

Pokud jde o již zkolaudované objekty, majitelé by měli sledovat informace o změnách složení plynu a získávat technická řešení od distributora nebo dodavatele plynu. Podle ČKAIT není nutné kompletně měnit hořáky nebo dokonce celé kotle, ale je třeba situaci řešit například speciálním filtrem. Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT, doporučuje majitelům plynových spotřebičů nezanedbávat tento problém a při revizi se ptát techniků, zda jsou jejich zařízení připravena na bezpečné spalování plynu z Norska či jiných oblastí.

Změna složení plynu může mít dopad na funkčnost plynových kotlů a spotřebičů, které byly původně navrženy pro ruský plyn. Pokud by byl dodávaný plyn smíchán s vodíkem, mohly by být nutné další úpravy a přenastavení hořáků.

Vyšší obsah sirovodíku v novém plynu může vést k nedokonalému spalování, což vede k tvorbě vody, síry a sulfátových solí. Ty se mohou ukládat na plynových zařízeních, zejména na hořácích. Technikové z ČKAIT upozorňují, že problémy se vyskytují zejména u plynových technických zařízení s měděným potrubím, nikoli s ocelovým potrubím.

Pro koncové zákazníky se mohou náklady na výměnu a úpravu plynových zařízení pohybovat až v řádech tisíců korun. Nové součástky plynových spotřebičů by také měly odpovídat technickým požadavkům trhů v zemích, jako jsou Nizozemí a Dánsko, které tradičně využívají norský plyn.

Kvalita plynu se hodnotí podle několika kritérií, z nichž některá jsou:

Kvalita plynu se hodnotí podle několika kritérií, z nichž některá jsou:

Hmotnostní podíl jednotlivých složek plynu: Různé druhy plynu mají různé složení, např. zemní plyn se skládá převážně z metanu, zatímco koksárenský plyn má vysoký obsah vodíku a oxidu uhelnatého.

  • Spalné teplo: Je to množství tepla, které se uvolní při spalování jednotky plynu. Měří se v joulech na metr krychlový nebo v BTU (britských tepelných jednotkách) na stopu krychlovou.
  • Index oktanového čísla: Je to ukazatel schopnosti plynu odolávat samovznícení, což může způsobit vznik klopných jevů v motoru. Vyšší index oktanového čísla znamená, že je plyn odolnější vůči samovznícení.
  • Obsah nečistot: Mezi nečistoty v plynu patří například sirovodík, oxid uhelnatý, dusitany, dusičnany a další. Tyto látky mohou mít negativní dopad na životní prostředí i na lidské zdraví.
  • Wobbeho index: Udává poměr hrubého tepelného výkonu (HHV) zemního plynu k hrubému tepelnému výkonu metanu (CH4). Wobbeho index se používá k porovnání výstupu energie spalování palivového plynu s různým složením v zařízení (oheň, vařič atd.). Pokud mají dvě paliva identické Wobbeho indexy, pak pro daný tlak a nastavení ventilů bude rovněž stejný energetický výkon. Obvykle jsou povoleny odchylky až 5 %, protože by to pro spotřebitele nebylo patrné.

Výrobci a distributoři plynu jsou povinni splňovat určité normy kvality plynu, aby se zaručila bezpečnost a spolehlivost jeho použití. Tyto normy mohou být stanoveny jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.

„Pokud jde o plyn, může jít vždy o život. Riziko se posuzuje podle toho, odkud zařízení nasává vzduch. Pokud je to zvenku, hořák při překročení únosné míry zanesení solemi sirovodíku samovolně zhasne. A bez vyčištění a revize nejde znovu aktivovat. Skutečné riziko nastává při kombinaci měděných trubek a přísunu vzduchu z interiéru. Nebezpečné spotřebiče jsou zejména sporáky a karmy. Tyto případy je třeba identifikovat a napravit co nejdříve,“ doplňuje Ing. Mgr. Václav Petráš, Ph.D., MSc. I proto Inženýrská komora vyzvala své členy, aby věnovali pozornost také novým plynovým kotlům a dalším zařízením, která musí být nastavena na jiný než ruský plyn.

„Informaci o složení plynu i postup technického řešení by měli odběratelé (firmy i domácnosti) primárně obdržet od distributorů plynu. Aktuálně ani specialisté nemají přesné informace, jaký plyn nebo směsi plynů a s jakými vlastnostmi proudí tuzemskými plynovody,“ dodává Ing. Miroslav Machalec, autorizovaný inženýr v oborech Technika prostředí staveb, Technologická zařízení staveb a Energetické auditorství. Zároveň upozorňuje, že základním kritériem záměnnosti zemních plynů bez nutnosti úprav nebo seřizování hořáků plynových spotřebičů je tzv. Wobbeho číslo. Vyjadřuje podmínku zachování tepelného příkonu spotřebiče při změně spalovacích vlastností zemního plynu. V odborné literatuře (např. Fík Josef, Zemní plyn: tabulky, diagramy, rovnice, výpočty, výpočtové pravítko, 2006) jsou pro potřeby autorizovaných inženýrů a techniků uváděné vlastnosti pro tranzitní plyn či zemní plyny původem z Norska, Alžírska nebo Nizozemí.

Zdroj: ČKAIT, NET4GAS, ERÚ