Dnes již český trh disponuje velkou nabídkou plynových spotřebičů všech možných typů. Při jejich výběru se kolikrát setkáváme s termíny, které nám nic neříkají a přitom mohou být důležitou podmínkou pro úspěšnou instalaci. Pomoci může náš přehled spotřebičů, potřebné pojmy jsou vysvětleny v textu. Základní typy vytápění lokální vytápění – zdroj tepla je umístěn přímo ve vytápěné místnosti. Jím vyrobené teplo je přímo předáváno vytápěnému prostoru. ústřední a etážové vytápění – zdroj tepla (kotel) ohřívá teplonosné medium(topnou vodu), která předává teplo vytápěným místnostem pomocí systému radiátorů, konvektorů nebo podlahového topení. Etážové vytápění znamená, že každé patro má svůj vlastní zdroj tepla. centrální zásobení teplem CZT – teplo je vyráběno v teplárnách nebo blokových kotelnách. Distribuci pro konečného spotřebitele zajišťují tak zvané předávací a výměníkové stanice, které rozdělují topnou vodu do jednotlivých topných okruhů. Zdroje tepla pro ústřední vytápění Základní dělení je na kotle stacionární a závěsné. Aplikace jednotlivého typu je závislá na několika faktorech. Prioritou je úvaha, na jakou otopnou soustavu je hodláme připojit. Závěsné kotle – v kompaktním provedení poskytují zdroj tepla se všemi potřebnými součástmi jako expanzní nádrž, oběhové čerpadlo, různé ventily a měřáky. Vzhledem k požadavkům na nízkou hmotnost, kompaktní rozměry a funkci „kotelny v jednom“ je závěsný kotel koncipován jako průtokový ohřívač topné vody. Obsah vody ve výměníku tepla se pohybuje na desetině obsahu kotlových těles stacionárních kotlů. Díky tomu jsou závěsné kotle výbornou volbou do soustav s nuceným oběhem a nízkým objemem teplonosného média. Vynikající vlastnost nízkoobjemových soustav je rychlá reakce na potřeby tepla, vytopení a ohřev topné vody je záležitost vskutku několika minut. Díky malému objemu kotlového výměníku je možné pružně reagovat na okamžitou potřebu tepla. Mnohokrát zmiňovaná poruchovost je dána připojením závěsných kotlů k otopné soustavě, která je svým nízkým hmotnostní tokem příčinou přehřívání topné vody ve výměníku a přitom nízké teploty na zpátečce, příliš velký průtok vede k častému spínání kotle, pro užití nízkých objemů topné vody ostatně hovoří i objem zabudované expanzní nádoby, který je nutné při větším objemu doplnit externím expanzomatem. V současnosti je častý termín modulovaný výkon nebo plynulá modulace výkonu. Takový hořák dokáže za stabilní účinnosti regulovat svůj výkon od 30-100 % výkonu jmenovitého. Díky konstrukci výměníku tepla a jeho nízké tepelné setrvačnosti lze plynule měnit teplotu topné vody v závislosti na aktuální potřebě tepla. Stacionární kotle – jejich název, rozměry a hmotnost je určují pro umístění na podlaze. Jejich srdcem bývá objemné kotlové těleso z ocele nebo litiny. Litinové těleso je z hlediska tepelné techniky skutečně nesmrtelné. Objem vody v něm je až 10x větší než v závěsném kotli stejného výkonu. Těžké kotlové těleso má velkou tepelnou setrvačnost. Takových kotlů užijeme v soustavách s velkým objemem topné vody a menším hmotnostním tokem. Mnoho výrobců nabízí kompletní vybavení jako oběhové čerpadlo nebo napouštěcí ventil jako součást standardního provedení. Expanzomat není součástí kotle, pro soustavy vytápěné stacionárním kotlem se jeho objem pohybuje kolem 20 litrů a výše. Cena kvalitního expanzomatu 20 litrů je kolem 1000,- Kč. Kvůli tomu skutečně není nutné prodražovat konstrukci kotle. Ohřev TUV – primární palivo zemní plyn Průtočný ohřev je považován za nejvíce hygienický, množství ohřáté vody se řídí její okamžitou potřebou. Při požadavku na TUV je kotel spínán.Technické řešení je dvojí
www.ceskaenergetika.com
epz@ceskaenergetika.com"
