Druhá světová válka přerušila umělecký a kulturní život v celé Evropě. Umělci, designéři a architekti, kteří neodešli do exilu, neměli dostatek finančních prostředků ani na potřebné materiály pro realizaci svých myšlenek. Zatím co civilní vědy a výzkum stagnovaly, všechny zdroje byly určené na produkci vojenských materiálů. Pro leteckou technologii znamenal skok dopředu vývoj proudových letadel, významný pokrok nastal i ve výrobě plastů, průmyslovém odvětví, které se neustále rozvíjelo asi od roku 1930.
Ve Spojených státech měli lepší pracovní podmínky. Vzhledem k velkému zájmu veřejnosti o organický a prúdnicový design, který představoval velmi slibnou alternativu k striktně pravoúhlým návrhům evropské avantgardy, vypsalo newyorské Muzeum moderního umění (MoMa) soutěž na „Organický design v bytovém zařízení“. Charles Eams a Eero Saarinen vyhráli soutěž s návrhem stoličky, na jejíž výrobu byly poprvé využité sedáky vyrobené prostorovým tvarováním laminovaného dřeva – tvarováním ve všech třech osách.
V roce 1948 zorganizovala MoMa další soutěž pod názvem „Design laciného nábytku“. Jejím cílem bylo zohlednit v návrhu nábytku nové podmínky ve společnosti na konci války – neutěšený stav ekonomiky a nedostatek zdrojů. Mezi jinými se soutěže zúčastnil i návrh pozoruhodný především sedákem z plastu, opět od Charlesa Eamsa. V tomto případě zužitkoval vědomosti získané v druhé světové válce při výrobě krytů pro radarové antény.
Až na konci čtyřicátých let se ekonomická situace v Evropě změnila natolik k lepšímu, že mohla designérům opět poskytnout příznivé prostředí pro tvorbu. Cena produktu se však stala více
důležitým kritériem než před válkou.
Začátek studené války znamenal v komunistickém světě začátek období, v kterém design, jako svobodný kreativní proces, hrál podřadnou úlohu.
-las-