Sociální nepokoje koncem šedesátých let sice nevedly k obratu ve společnosti, ale přinesly mnoho nových podnětných myšlenek. Během ideologické debaty, vyvolané studenou válkou, se na zasedání Rímského klubu v roce 1972 poprvé věnovala pozornost i ekologii. Ekologická katastrofa hrozila nejen pro nadměrné a bezohledné využívání přírodních zdrojů. V tom samém roce se v Muzeu moderního umění v New Yorku konala důležitá výstava věnovaná mezinárodnímu importu italského designu
pod názvem Italy: The New Domestic Landscape. Jejím cílem byla popularizace jeho neortodoxních myšlenek. Ropná krize v roce 1973 narušila důvěru v neomezený pokrok, a znamenala v podstatě konec plastového nábytku, který byl až do tohoto období ztělesněním designu. Bezstarostné experimentování vystřídal historický přístup, který se zároveň snažil vyrovnat s ekologickými průmyslovými výrobními postupy.
Série lepenkového nábytku Easy Edges architekta Franka O. Gehryho zažehla slávu jako smysluplná alternativa plastového
nábytku. Gehryho metodou je možné využít možností materiálu vzniklého recyklováním a zároveň recyklovatelného, a vytvořit tak nábytek volných, imaginativních forem.
Designér Gaetano Pesce byl produktem radikálního hnutí italského designu, vytvořeného kolem skupin Archizoom Associati a Superstudio, které na konci šedesátých a začátkem sedmdesátých let položily základy provokativních, sociálně utopických projektů. Pesceho vysoce osobní estetika je také vzpomínkou na práce hnutí
Art Povera. Vyvinul inovativní výrobní procesy, které uvolnily cestu jednak průmyslové masové produkci a jednak nezaměnitelným, individuálním a různorodým objektům.
V dílech italského designéra Paola Deganella je experiment méně citelný, ale jeho díla jsou stejně tak koncepční. V některých ze svých návrhů se Deganello pokusil rozčlenit výrobní proces nábytku tak, že jednotlivé komponenty byly vyrobené z průmyslových polotovarů anebo různými výrobci, čímž se snížily investiční náklady výrobců finálního produktu. Tento koncept je zřejmý i v neortodoxním,
kolážovitém modelu jeho mnohých návrhů.
Designy studia Alchimia, založeného v roce 1976, zachovávají princip „nového umění“ a zároveň nevylučují používání vysoko rozvinutých technologií. Na rozdíl od avantgardních pokusů, které reagují na změněné poměry prostřednictvím nových idejí, přijala Alchimia v zásadě postmoderní přístup. Hlavním představitelem tohoto seskupení byl Alessandro Mendini, který se
prosadil designem založeným na citaci historických stylů a banálních každodenních objektů. Současně ve své tvorbě zdůrazňuje intelektuální a mystické aspekty tvorby. Avantgarda a formální nové designy vyšly z módy a do popředí zájmu se koncem sedmdesátých let dostal právě Mendiniho redesign, v kterém se znovu zaobírá slavným nábytkem svých předchůdců a zdobí ho ornamenty.
-las-
Po stopách židle aneb doznívání modernizmu
Sociální nepokoje koncem šedesátých let sice nevedly k obratu ve společnosti, ale přinesly mnoho nových podnětných myšlenek. Během ideologické debaty, vyvolané studenou válkou, se na zasedání Rímského klubu v roce 1972 poprvé věnovala pozornost i ekologii. Ekologická katastrofa hrozila nejen pro nadměrné a bezohledné...
