Plovoucí podlaha se na podklad pokládá volně, jednotlivé díly se zpravidla jen zacvaknou do sebe, kdežto lepená krytina je k podkladu přilepená po celé ploše. Jak se ještě tyto způsoby pokládky liší?

Pst, ticho!

Celoplošně lepená podlaha je tišší na provozní pohyb v prostoru, kde ji máte, ovšem nelze vyloučit přenos zvukových vln o patro níže (vibrace míří přímo do konstrukce). U pokládky plovoucím způsobem je zase pohyb po krytině hlučnější v místnosti, kde ji používáte, ale nepřenáší tolik zvuky do dalších prostor.

Nicméně akustické parametry ovlivňují i příprava podkladu, dilatace u plovoucí pokládky, užití protihlukové podložky a její kvalita (starší a méně kvalitní typy se za pár let v místech největšího pohybu doslova „prochodí“) nebo nedostatečně odhlučněný strop.

Jak je to s podkladem

U pokládky každé krytiny předem zohledněte podklad, jeho rovinnost, pevnost a suchost. Například s drobnými nerovnostmi se dokáže vypořádat pokládka plovoucím způsobem, ovšem jakmile celoplošně lepíte, i miniaturní odchylka může vadit.

Co je dobré ještě vědět? „Každá krytina v rámci své životnosti vlivem klimatických podmínek pracuje, roztahuje se a smršťuje. A pokud je přilepená, podklad musí mít takovou pevnost, aby tyto pohyby zvládl vyrovnat. Což může být problém u rekonstrukcí, kdy se podklad tváří, že je rovný, suchý, ale bez další úpravy není dostatečně pevný pro lepení,“ upozorňuje specialista Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi, který současně působí i jako soudní znalec v oboru podlahových krytin. Z pohledu pevnosti v tahu je na kvalitu méně náročná plovoučka.

Kdy není co řešit

Celoplošné lepení se zásadně doporučuje v případě aplikace krytiny na schody a dále v prostorách se zvýšeným výskytem vlhkosti (nesmí však jít o trvalé vlhko, to nesvědčí žádné krytině). Naopak u laminátů drtivá většina výrobců tento postup nedoporučuje, tady se až na výjimky používá plovoucí pokládka. Proč? Nosičem samotné krytiny je obvykle HDF deska, která reaguje na změny vlhkosti, a celoplošné lepení by tomu bránilo. Jinak řečeno, hrozilo by poškození podlahy.

Design, oprava, výměna

Z pohledu čistoty designu si lépe stojí celoplošné lepení, podlaha může plynule přecházet z místnosti do místnosti bez přerušení, bez mezer. U plovoučky chtě nechtě musíte jednotlivé prostory oddělovat, v oblasti dveří vytvořte mezeru mezi krytinami a přidejte přechodové lišty.
Opravit poškozenou část lze v obou případech, ovšem tento úkon byste měli raději nechat na profesionálech.

Nicméně samotná výměna krytiny je samozřejmě snazší u plovoučky. Pokud například bydlíte v nájmu a nelíbí se vám stávající podlaha, kupte si novou, položte ji na původní plovoucím způsobem, a až se za pár let odstěhujete, svou podlahu si vezmete s sebou. Nebo poslouží třeba na chalupě.

Jako chytrá horákyně

Využít z každého způsobu pokládky to nej se snaží speciální podložky, často jde o protihlukové. „Podlahář pak nepoužívá lepidlo, ale na podklad položí na volno jen podložku, která má na vrchní straně fólii, pod ní je lepicí vrstva. Fólii těsně před pokládkou strhne a přímo na lepicí vrstvu aplikuje krytinu. Po zaválcování a zaschnutí drží krytina na podložce, nikoli na podkladu,“ vysvětluje Milan Mrkáček z KPP.

Kdy se tahle „třetí cesta“ vyplatí? Když potřebujete zásadně zlepšit akustické parametry podlahy a v budoucnosti počítáte se změnou. Takto aplikovanou podlahu totiž lze demontovat, aniž by došlo k poškození podkladu.

Zdroj: KPP