Podlahové vytápění má hned několik výhod. Především je zde podíl sálavé složky jen o málo větší než je podíl složky konvekční (55:45 %). A tak se využívají výhody obou způsobů sdílení tepla. Navíc plocha tvoří téměř celou plochu podlahy, takže nevznikají studená místa, teplo v interiéru je homogenní, a to jak v horizontálním, tak vertikálním směru. Tím se také méně víří prach, protože nedochází k rychlé cirkulaci teplého a studeného vzduchu.

Konstrukce podlahy má několik vrstev. Základem je tepelně izolační vrstva, pak následuje otopný systém, na ní je akumulační vrstva a poslední je nášlapná vrstva. Ta poslední pak musí splňovat důležitý předpoklad. Nesmí izolovat. Udělat si podlahové vytápění a na něj si dát koberec je tedy nelogické. Proč? Nášlapná vrstva by měla mít tepelný odpor maximálně 0,15 m2K/W, jinak bude zadržovat teplo v podlaze.

Jaké jsou typické hodnoty odporu:

  • Koberec tl. 10 mm - 0,15 m2K/W
  • Dřevěné parkety tl. 8 mm - 0,05 m2K/W
  • PVC tl. 5 mm - 0,022 m2K/W
  • Dlažba tl. 10 mm - 0,011 m2K/W


Podlahové topení by navíc mělo topit stejnoměrně, takže různé druhy nášlapné vrstvy nad jednou tepelnou smyčkou můžou dopadnout tak, že podlaha bude na jedné části příliš teplá nebo na druhé příliš studená. Přetápět jednu část je také špatně. Podlaha nesmí být příliš horká. Maximální teplota na povrchu podlahy pro obytné místnosti je 29 °C. Pro dlouhodobě sedící osoby je optimální teplota 25 °C, pro dlouhodobě stojící 23 °C.

Zdroj: TZB-info