Svou strukturou se černý kořen podobá mrkvi, po oloupání na pohled spíš připomíná chřest, ale jeho chuť je jiná, výraznější, až oříšková. Oblíbí si ho zejména milovníci zdravé výživy, diabetici i dietáři - černý kořen je totiž plný vlákniny, železa a draslíku, dále obsahuje také hořčík, vápník a řadu vitaminů včetně vzácného vitaminu E.

Před kuchyňským zpracováním je potřeba černý kořen oloupat a nechat z něj vytéct hořký latex. Tato lepkavá tekutina nejen že zelenině kazí chuť, ale navíc na vzduchu rychle oxiduje a kořen zabarvuje dohněda. Po oloupání se proto doporučuje zeleninu ihned namočit do vody s octem či citronovou šťávou, aby si udržela svěží světlou barvu.

Dále už se dá černý kořen zpracovat podle libosti: lze ho zasyrova nastrouhat do tvarohových pomazánek, zapéct s bešamelovou omáčkou a sýrem, přidat do rizota či do polévky nebo osmažit v trojobalu.

Původ černého kořene je nejasný, do našich zemí zřejmě doputoval ze Španělska, jak naznačuje jeho lidový název hadí mord španělský. V minulých dobách se věřilo, že tato pozoruhodná zelenina dokáže vyléčit dýmějový mor a usmrtit jedovaté hady. Moderní doba tyto teorie vyvrátila, příznivé účinky černého kořene na lidské zdraví nicméně uznala.

Pokud byste si chtěli hadí mord španělský vysít na zahrádce, budete muset počkat do jara. Kořenu se daří na teplejším a slunném stanovišti v hluboké a živné půdě obohacené o humus. Pozor ale, v průběhu vegetace se nesmí hnojit dusíkem ani organickým hnojivem, kořen by zhořkl a změkl. Jinak nevyžaduje příliš péče, vzhledem k jeho delší vegetační době potřebujeme jen kapku trpělivosti. Sklizeň začíná až v říjnu a často pokračuje přes celou zimu, pokud není půda zamrzlá.