Člověk se v moderním světě stále více vzdaluje přírodě, a proto touží zabydlet si přírodou interiér. Květiny pronikly do celého bytu a módou se stává i jejich umisťování do koupelny. Jak ale zajistit, aby nám květina zde vydržela? Základem je uvědomit si, jaké potřebuje světlo a co jí dokážeme nabídnout. Mizející světlo Světlo je jedním z nejdůležitějších činitelů v životě rostliny, mnohem důležitějším, než jsme ochotni si vůbec přiznat. Právě v tomto směru toho víme o svých pokojových rostlinách bohužel většinou nejméně. Pokud bychom měli k dispozici běžný expozimetr používaný při fotografování, mohli bychom si snadno ověřit, že světla s každým centimetrem vzdáleným od okna neuvěřitelně ubývá. Tři skupiny V koupelnách bývá světla relativně málo, přestože výjimky pochopitelně existují. Zásadou tedy musí být hledání vhodné květiny podle zcela konkrétních světelných podmínek. Z hlediska náročnosti na světlo můžeme rozdělit květiny do tří skupin. V první jsou rostliny, které původně pocházely ze stepí nebo z pouště, kde byly vystaveny přímému slunci. Jsou to kaktusy, sukulenty a většina rostlin jihoafrických. Druhou, největší skupinu tvoří květiny, které žily na okrajích lesů a pasek a vyžadují světlé místo chráněné před poledním úpalem. Konečně třetí, nejmenší skupinu tvoří květiny, které v domovině trvale žily ve stínu a kterým přímé sluneční světlo dokonce škodí. Jsou to většinou květiny pěstované jen pro ozdobný list. Tmavé lesy Příkladem rostliny skvěle hospodařící se světlem může být například Aspidistra, která roste v tmavých lesích Číny a přece je v jejích listech oproti jiným rostlinám vysoké množství chlorofylu. Vycházejme tedy z prostředí v koupelně: je málo světlé a vlhké, tedy přesně takové, jaké převažuje v pralesních oblastech. V nejnižších „patrech“ pralesních porostů žijí rostliny, které mají nízké nároky na světlo, ale vysoké na vlhkost. Bývají to nejčastěji kapradiny a rozličné bahenní rostliny, kterým mnohdy nevadí ani voda trvale stojící v květináči. Panašované listy Zmínka o množství chlorofylu v listech, který umožňuje lepší hospodaření se světlem, nebyla náhodná. Některé původně sytě zelené pralesní rostliny byly botaniky zušlechtěny a na listech došlo k tak zvanému panašování, tedy světlým až bílým pruhům nebo flekům. V těchto místech má však list nízkou koncentraci chlorofylu a jeho schopnost čelit nedostatku světla je tak zušlechťováním potlačena. Z původně odolné rostliny se sice stala květina krásnější, ale již vyžadující množství slunce. Na podobné kultivary bychom si měli dát při nákupu pozor. Do koupelny se totiž rozhodně nehodí. Zhoršené dýchání Pokud hovoříme o umístění květiny v koupelně, mohli bychom se zmínit i o jejím pořízení do ložnice. Existuje totiž stále názor, že květiny by neměly být umístěny tam, kde se spí. Odporníci to však považují za pověru. Všechny rostliny sice dýchají v noci, to znamená, že přijímají kyslík a vydávají oxid uhličitý, ale je ho tak nepatrné množství, že to člověk nemůže pocítit ani v tom nejmenším prostoru. Dokonce ani u nemocných, kterým činí dýchání potíže, nebyl zjištěn zhoršující vliv květin na dýchací funkce. Výjimku snad tvoří jen kvetoucí květiny, které silně voní a mohly by dráždit, ale to je problém obecně, nikoliv jen v ložnici. -ted-