Aneb pokrm ze syrové hovězí svíčkové, který v mnohých z nás dnes vyvolává rozpaky – jíst, či nejíst? Přestože určitá rizika spojená s pokrmy ze syrových surovin existují, mnozí labužníci si tento pokrm přeci jen dopřejí… Stejně jako carpaccio má i tatarský biftek svoji minulost. Sice ne tak poetickou, ale za to o mnoho starší a určitě neméně zajímavou. Dalo by se říci, že tento pokrm vznikl jako z nouze ctnost. Vznikl za dob Čingischána (vlastním jménem Temüdžina (1162 – 1227), sjednotitele mongolských kmenů, kdy jeho hordy tatarských nájezdníků táhly na Čínu a podmaňovaly si jedno území za druhým. Při těchto krvavých výpravách válečníci neměli čas na rozbíjení tábora, natož pak na nějaké vaření. Delší skladování potravin také nepřipadalo v úvahu, protože v horku mongolských stepí se rychle kazily. A tak tatarští válečníci uvědomující si, že lepší a bezpečnější než jídlo zkažené je jídlo, byť syrové, čerstvé, se podle toho zařídili. Vždy když potřebovali, porazili několik kusů dobytka a o maso se podělili. Každý z válečníků dostal flák masa, který, aby nepodlehl zkáze vlivem nestálé teploty, uskladnil pod sedlo, kde byla teplota poměrně stálá, a pokračoval dál. Když pak přišel čas na odpočinek a posílení se, svůj kus masa, který pod sedlem mezitím řádně dozrál a koňským potem se prosolil a okořenil, aby se mu lépe kousal, nožem naškrábal, když měl, přidal syrové vejce a cibuli, namazal na chléb, a syrový, hojně zapíjený vodkou, snědl. A pokrm, který dnes známe jako tatarský biftek, byl na světě. Dříve pokrm nouze a dnes, dalo by se s trochou nadsázky říct, pokrm odvážných labužníků celého světa. Než ochutnáme Dnes se tatarský biftek připravuje v mnoha variacích. Jeho základem je ale vždy naškrábaná nebo namletá syrová svíčková. Proto, stejně jako u carpaccia, i u tatarského bifteku platí, budeme-li si ho chtít dát v restauraci, tak jen v takové, ve které nemáme sebemenší pochybnosti o tom, že pokrm byl připraven z masa čerstvého – čerstvě namletého a za dodržení veškerých hygienických podmínek. A pokud si nejsme jisti, ale přesto si ho chceme dopřát, raději si jej připravíme doma, kdy budeme mít větší kontrolu nad použitými surovinami. Pro jeho přípravu budeme potřebovat čerstvý, mladý kus hovězí svíčkové a přísady k jejímu ochucení – sůl, čerstvě drcený pepř, papriku, hořčici, syrové vejce, nasekanou cibuli, drobně nasekané kyselé okurky, případně drobně sekané kapary a kečup. Svíčkovou naškrábeme nebo nameleme, jemnější je naškrábaná, a zformujeme do kulatého bifteku, který naservírujeme do středu velkého studeného talíře. Uprostřed tohoto bifteku uděláme důlek, do kterého vlijeme syrový žloutek. Okolo masa rozprostřeme koření k jeho ochucení. Takto naservírovaný biftek si dle vlastní chuti řádně promísíme za pomoci polévkové lžíce a vidličky s připraveným kořením a mažeme na topinky. Tatarský biftek můžeme ale také podávat již zamíchaný a ochucený, namazaný na toastech nebo topinkách. Co je dobré vědět

  • Mleté maso se mnohem rychleji kazí. Svíčkovou na tatarský biftek tedy nameleme těsně před přípravou.
  • Jemnější i chutnější je tatarský biftek z naškrábané svíčkové.
  • K promísení tatarského bifteku s ostatními ingrediencemi se používá polévková lžíce a vidlička, třením masa lžící přes vidličku se ještě více zjemní.

-td-Foto: Archiv In