V českém názvosloví se Glechoma hederacea označuje jako popenec břečťanovitý nebo popenec břečťanolistý, případně popenec obecný. Jde o jeden a ten samý druh, který se volně vyskytuje v přírodě, ale seženete ho i v zahradnictvích. Protože se rychle rozrůstá do stran, pěstuje se nejčastěji jako půdopokryvná rostlina, uplatnit se však může i v závěsné nádobě na balkoně, kde vytvoří efektní převisy. Vzhledem k tomu, že roste hodně rychle a obratně vytlačuje konkurenci, nedá se kombinovat s jinými rostlinami.
Popenec bude nejlépe prospívat v polostínu: přímé slunce mu spálí listy, v úplném stínu zase tak hezky nerozkvete. Drobné, modré až nafialovělé kvítky se objevují v průběhu dubna až června. V této době se také sklízejí lístky, které se dají využít jako domácí medicína.
Říká se, že popenec byste neměli pěstovat, pokud chováte koně; rostlina totiž obsahuje látku glechomin, která na koně působí toxicky. Pro člověka však popenec jedovatý není, naopak, lidové léčitelství jej po staletí využívalo k léčbě zánětů dýchacích cest a chronického kašle. Popenec údajně pomáhá také při zažívacích potížích, čistí krev a ve formě obkladů hojí zanícené rány a alergické vyrážky.
Z příjemně vonících listů popence lze připravit léčivé nálevy a čaje, které můžeme užívat vnitřně i zevně. Konzumuje se ale i čerstvá rostlina včetně květů - lze ji nasekat do salátu nebo třeba do tvarohové pomazánky.