Při prohlížení časopisů mnohdy narazíme na domy porostlé břečťanem nebo psím vínem, loubí jakoby stvořená z kvetoucích popínavých růží či balkóny ztrácející se pod vodopády převislých muškátů či karafiátů. Nejsou to jen neuskutečnitelné reklamní poutače na zázračná hnojiva či semínka, případně sazenice rostlin. I při procházce mezi vilkami nebo v chatařské kolonii už dnes často narazíme na domy, pergoly, zídky, ploty či brány a branky ovinuté záplavami plazivých či popínavých rostlin. Máme-li sklony k romantice a vhodné podmínky pro stvoření podobných variací, s chutí do toho a půl je hotovo. Výběr rostlin „Samopopínavky“ Bývají nejvděčnějším „hávem“ pro pokrytí větších ploch. Velmi dobře se rozrůstají, šplhají do výšky po zdivu, případně po kůře stromů bez jakékoliv další pomoci. Přidržují se plochy pomocí tzv. příčepivých kořínků. K samopopínavým rostlinám patří například břečťan, popínavá hortenzie a brslen. „Popínavky“ s podpěrou Vedle přirozeně se pnoucích rostlin jsou u zahrádkářů oblíbené i popínavky, které vyžadují podpěru. Jsou ovíjivé, úponkaté a vzpěrné, ale bez opory se hroutí k zemi. Patří mezi ně stále oblíbenější plaménky neboli Clematis či Clematis montana, případně Clematis alpina nebo Clematis tangutica. Nejrůznější druhy plaménku jsou rozšířeny dnes téměř po celém světě. Odhaduje se, že existuje asi 250 volně žijících odrůd a velký počet zahradních kříženců. Jde o velmi rychle rostoucí rostlinu, jejíž pěstování je nenáročné a přitom hýří velkým množstvím nádherných květů. Všechny plaménky vyžadují členěnou podpěrnou, nejlépe dřevěnou, konstrukci s překříženými příčlemi. V nouzi se však spokojí se silnou tyčkou, kterou můžeme zahnout do oblouku směrem k nějaké stěně, a tím vytvoříme z plaménku kvetoucí loubí. Velmi zajímavými „popínavkami“ jsou také zimolezy. Je jich asi 180 druhů a hodí se na nejrůznější stanoviště. Upínají se ke sloupům, vytvářejí živé ploty, mohou se plazit i po zemi. Jednotlivé druhy zimolezu jsou plně mrazuvzdorné. Nejzajímavějším ze zástupců zimolezů je zimolez obecný neboli tzv. „růže z Jericha“. Překvapuje své pěstitele nejen zajímavě tvarovanými květy, jimiž se zdobí od května do srpna, ale především opojnou vůní, kterou její květenství vydává. Popínavé růže jsou královnami i na pergolách. Vytvářejí tajemná loubí, rozkvetlé brány, obepínají také romantické besídky. K nejkrásnějším svého rodu patří druhy Kir Royal v barvách růžové, něžně sametové, červeně stříkané, dále New Dawn v světlounce až oslňující růžové. Vedle toho nesmíme zapomenout na Rosarium Uetersen ve dvou varietách: svítivě tmavorůžové a v stříbřitě růžové a pozornost si zaslouží i Sorbet - něžně růžová a na spodní straně okvětních plátků krémově žlutá, stejně jako Sympathie červená - tmavě šarlatová až tmavě rudá, sametová. Popínavé růže nikdy nesázíme těsně u stěny domu, protože by tak byly obtěžovány hromaděním horkého vzduchu. Minimální vzdálenost od budovy je 15 cm, kde jim poskytujeme podpěrné konstrukce. Růže je tak dostatečně v horkých letních dnech ochlazována a zároveň uchráněna proti plísňovým chorobám. Velkými nepřáteli růží jsou mšice. Můžeme se jim bránit tak, že mezi keře královen květin vysadíme levanduli, která mšice odpuzuje. Správné stanoviště Když jsme se rozhodli pro svou „popínavku“, je třeba jí nejprve vybrat to správné stanoviště. Nezáleží nejen na požadavcích konkrétní rostliny, ale je nezbytné vzít v úvahu i naše představy o jejím využití. Jestliže chceme využít klimatoregulačních vlastností popínavých rostlin, sázíme opadavé popínavky na jižní stranu budov. Pro severní stranu bychom pak měli zvolit stálezelené rostliny. Dále se musíme zamyslet i nad volbou vhodné půdy. Například pro pěstování plaménků jsou vhodné propustné, dostatečně vlhké vápnité půdy s dostatečným množstvím živin. Kdežto hortenzie řapíkatá dává přednost kyselejším humózním půdám. Je třeba jí proto dodat rašelinu. Nákup rostlin Už víme, kam je umístíme, a tak hurá na jejich nákup. Zdravé rostliny zakoupíme především v zahradnictví nebo ve specializovaných květinářstvích. Kupujeme je většinou s kořenovým balem nebo v pěstebních nádobách. Popínavky bychom neměli vystavovat radikální změně podnebí a charakteru krajiny. Rostliny jsou totiž přizpůsobeny okolí a klimatickým podmínkám a díky tomu potřebují jen minimální čas a sílu pro zakořenění. Výsadba Většina popínavých rostlin koření hluboce, proto musíme vykopat před jejich výsadbou dostatečně hlubokou jámu. Půda by měla být promíchána s kompostem nebo s dobře proleželou chlévskou mrvou. Kořenový bal nejprve navlhčíme, potom umístíme rostlinu šikmo do vykopané jámy. Pak jámu zaházíme zeminou a povrch lehce ušlapeme. Nezapomeneme na dostatečnou zálivku, odtoku vody zabráníme, když vyhrneme půdu kolem rostliny tak, aby vznikla jamka. Množení Jednoleté popínavé rostliny pěstujeme ze semen. Vysazujeme je do rašelinových květináčků či do kelímků od jogurtů, a teprve po předpěstování umístíme jednotlivé sazeničky na zvolené stanoviště. Některé popínavky můžeme také rozmnožovat tzv. hřížením. Jde například o vinnou révu nebo břečťan. Toto množení se provádí tak, že dlouhý výhonek nařízneme pod kolénkem listu, položíme jej na květináč a připevníme kolíkem. Po zakořenění pak oddělíme výhonek od původní tzv. mateřské rostliny a můžeme jej vysadit na místo, které jsme si vybrali. -das- Foto: archiv