Naplánování zahradní cestičky je nejjednodušší věc. Vymyslíte si tvar, odkud kam povede, a rozmyslíte si, z jakého bude materiálu. Zbytek už je o dost složitější.

Dejme tomu, že se chceme převážně věnovat pěstování zeleniny a nenechat se rozptylovat okolím. Pak nám k narýsování plánku poslouží převážně pravoúhlé pravítko, protože cesty budou rovné, krátké a přímé. Měly by vycházet z centra (v našem případě od branky, přístupu do kůlny či sklepa, vodního zdroje nebo hromady s kompostem, podle toho, co pro nás bude nejdůležitější) a budou nám umožňovat co nejsnadnější přístup ke všem obdělávaným plochám. Šířka musí být vhodná i pro vjezd s kolečkem nebo jiným vozíkem – obvykle stačí 60 až 80 cm, ale pozor na zatáčky a křižovatky – ty bychom si měli raději na zkoušku projet a občas něco přidat.

Cestička v okrasné zahrádce je oproti tomu jakousi naučnou stezkou, která nás provází po nejzajímavějších místech, kde se otvírají nejhezčí výhledy. Nebývá proto přímá, ale „obtéká“ mírnými oblouky jednotlivé záhonky od vyhlídky k vyhlídce či k odpočívadlu. I ona však musí umožnit bezpečný přístup s „dopravním prostředkem“, aniž by došlo k poničení okolní vegetace.

Po nákresech vyznačte cestičku přímo v terénu. Tam teprve zjistíte, jestli neděláte chybu, protože můžete opominout třeba to, že cestička bude procházet výraznou prohlubní, kde se bude držet voda, apod.

Co tam dát?

Možností je skutečně hodně. Od ryze přírodních prvků, jako je štěrk a písek, přes lámané kameny, cihly, dlažební kostky, dlažbu z umělého nebo přírodního kamene, dřevo až po velké betonové desky nebo železniční pražce.

Výběr je velmi bohatý. Pokud budete chtít cesty trvanlivé několik desetiletí, sáhněte po přírodním kameni nebo po betonu. Chcete-li něco opravdu šik, pak zvolte dřevo. To se musí pravidelně udržovat, ale dnes jsou na trhu i exotické druhy, které vydrží hodně, a navíc jsou tlakově impregnovány, takže jejich životnost je opravdu vysoká.

Hlavní chyby

Plánujte tak, abyste předešli složitým technickým řešením. Především hleďte na nerovnost terénu a sklon cesty! Pokud se bude svažovat, omezte k úpravě povrchu písek a štěrk. Museli byste zajistit jejich nesplavování obrubníky, přehradními vodními kanály apod. Zkuste dát přednost cihlám, větším kamenům nebo deskám s drsným povrchem, které lze pevně zakotvit. Do prohlubní, kde se drží vlhko, nebudeme dávat dřevěný podklad, jako jsou pražce apod. Ty se na druhou stranu výborně hodí do svahů, kde vytvoří kaskádovitou cestu.

S okraji, či bez?

Zvýšené okraje zahradních chodníčků mají svůj význam všude tam, kde striktně oddělují osázené záhonky od cesty a zabraňují splavování půdy, např. v šikmém svahu. V absolutní rovině nebo tam, kde osázené plochy či pěšinky splývají s terénem, nejsou okraje nutné, mnohdy dokonce působí rušivě. V takovém případě se obvykle nedláždí ani celá cesta, ale používají se volně položené kamenné bloky nebo desky, mezi nimiž prorůstá tráva, nebo jsou navršeny oblázky.

Jak pokládat chodníky

Hlavní požadavek na chodníky je jejich stabilita a propustnost. K tomu slouží dobré lože. To vytvoříte ze štěrku a písku. Větší chodníky vytyčte, prokopejte do země a vyvezte sem hrubší štěrk. Udusejte ho. Na něj pak nasypte písek, který se lehce vyrovnává do požadovaného tvaru. Ten také udusejte. Jednoduchá rada pak zní – pořádně ho prolijte vodou. Sám se tam zatíží a navíc zjistíte místa, kde se voda drží, a potřebují tak přídavnou drenáž. Na tuto vrstvu pak klaďte samotný chodník. Samozřejmě, že naše rada platí, pokud nechcete chodník zasazovat do betonu. V tom případě ještě přijdou další vrstvy.

U jednodušších chodníčků, jako jsou volně ložené betonové desky či kameny, můžete použít jen písek. Ale stále se snažte ho pečlivě udusávat a prolévat.

Meziprostory

Teď je ještě otázka, co mezi kameny, cihly nebo dlaždice. Spáry můžete vyplnit betonem nebo speciální spárovací hmotou pro tyto případy určenou. Více se však osvědčí písek, který je pevný, snadno se s ním pracuje a dobře vypadá. Jelikož však skrz něj může prorůstat plevel, je dobré ještě před položením kamenů nebo dlažby vložit mezivrstvu z netkané textilie.

  • Kociánek (Antennaria Dioica Rubra)
  • Hvozdík (Dianthus deltoides Brilliant)
  • Čistec (Stachys Byzantina)
  • Mechovec (Cotula squalida) – na titulní fotce