Asi jsem vám už říkal, že jsem v Praze také předsedou Sdružení vlastníků jednotek našeho paneláku. Není to funkce záviděníhodná – ručím celým svým majetkem za to, že bude dům fungovat, že všechno bude po finanční, právní a technické stránce správně. Kdokoli může poslat pak podnět, přijde k nám kontrola a já budu mít plombu na bytě a účtu. A jistě znáte ty sousedské vztahy. Jen čekám, kdy si někdo usmyslí a…
Ale o tom jsem psát nechtěl. To hlavní je, že v rámci mojí funkce jsem v neustálém kontaktu s pražskými úřady, magistrátem apod. A řeknu vám, že není nic horšího než úředník, který má zrovna hodiny pro veřejnost, nedej bože, když je nemá.
Kontejnery
Popíšu vám situaci našich kontejnerů. Podle přijatého usnesení Magistrátu hl. m. Prahy ještě z doby vládnutí pana Béma je potřeba mít kontejnery umístěny v domě nebo zavřené tak, aby se k nim nedalo dostat. Je to takové nařízení, které má zvýšit čistotu na ulicích a podle mého názoru také přihrát dalších pár drobných do kapsy firmám, svážejícím odpad. Vždyť každý rok se platí nemalá částka za to, že popeláři mají na velkém svazku právě váš klíč od popelnic.
byrokracie
Jak se to má udělat v případě velkých panelákových kontejnerů? Musí se dát do ohrádek nebo klecí a uzamknout. Problém je ten, že naše kontejnery stojí na silnici, kterou vlastní MHMP a obsluhuje TSK. Před lety jsme je prý měli na vybetonované základně, která je však na pozemku Pražské teplárenské, jelikož kousek vedle je bývalá a už nevyužívaná výtopna. Žádost na PT, abychom mohli tuto plochu opět využívat a postavit si tam klecová stání, nevyšla. I když výtopnu dnes využívají pouze bezdomovci a feťáci, postavit tam kontejnery a platit PT za to nájem prostě nesmíme.
Od čerta k ďáblu
A tak jsem hledal někoho na magistrátu, aby mi povolil instalaci klecových stání na pražských pozemcích, protože našemu domu nenáleží žádný pozemek, na kterém bychom mohli kontejnery uzavřít. Trvalo to dlouho. Skoro rok a půl. Zkusím zprostředkovat typický rozhovor po telefonu s nějakým úředníkem z Magistrátu hl. města Prahy:
byrokracie
- Dobrý den, tady Jan Čech, dostal jsem na Vás číslo, že byste mi mohl pomoct s tím, že si na silnici patřící MHMP chceme postavit klecové kontejnerové stání.
- Proč?
- Protože jste na to vydali vyhlášku, že to tak musí být.
- Aha. A proč to mám řešit já?
- Protože jsem na Vás dostal kontakt, že jste zodpovědná osoba.
- Jenže silnice spravuje TSK. Takže se musíte obrátit na ně.
- Jenže silnice vlastní MHMP a TSK je jen správce.
- Jenže oni na to musí vydat souhlas.
- Ale oni říkají, že nemohou vydat souhlas, pokud nebudou mít souhlasné stanovisko z MHMP.
- Víte co, zavolejte na TSK panu (A) a tomu to předneste a on vám to stanovisko vydá.
- Ale já mu už volal. On mě odkázal na někoho z magistrátu.
- Koho?
- Paní (B).
- A co vám ta řekla?
- Ať se obrátím na TSK na paní (C).
- No vidíte!
- A ta mi dala telefonní číslo na Vás.
- Aha. Tak zavolejte tomu pánovi (A), ten je zodpovědný za schvalování projektů.
- Jak jsem Vám řekl, ten s tím nechtěl mít nic společného a odkázal mě na paní (B) z magistrátu.
- Víte co, zavolejte paní (D), že jste mluvil se mnou a s pánem (A), co máte dělat. Dám vám telefon.
Rok a půl trvalo, než jsem našel zcela jinou kompetentní osobu na magistrátu. Paní (P), která mi řekla, co mám udělat – krok po kroku. Kam mám zajít, co si mám vyžádat od koho, co tam má být napsáno. Na TSK se sice divili i ušima, co že to po nich chci, že to ještě nikdy nevydávali (ale klecových stání je v Praze hromada, tak jak je to možné?), ale napsali mi to ručně (odmítli zapínat počítač) a dali mi razítko.
Celý postup jsme jako SVJ zrealizovali a nyní čekáme. Kontejnerová stání máme, jen čekáme na vyjádření MHMP, kolik že jim máme ročně platit za pronájem. Ta hodná paní (P) z magistrátu mi otevřeně řekla: „Počítejte s tím, že to bude trvat minimálně rok. Ale vzhledem k tomu, že jsou volby, tak klidně dva.“
Čekáme. Náš postup jsem popsal předsedům dalších SVJ v naší ulici, kteří ještě tolik štěstí neměli, aby narazili na tuhle hodnou paní. Zajásali, vytvořili vše podle funkčního návodu a šli na MHMP podat žádost. Tam se divili, co to dělají, že takhle se to přece nedělá… Nevím. Možná už tam ta hodná paní (P) nedělá. Tak jsem jak na trní, co bude s naší žádostí.
Váš Jan Čech, zástupce šéfredaktora časopisu DŮM&ZAHRADA a šéfeditor webu www.dumazahrada.cz
Titulní foto: Thinkstockphotos.com
