Aktuální rekonstrukce si vyžádala investici za 1,6 miliardy korun, a díky ní se zdvojnásobila kapacita vlaků na 900 za 24 hodin. Historická hala Hlavního nádraží, charakteristická pro stavby vzniklé na přelomu 19. a 20. století, by se měla také opravovat.
Zpět do minulosti
Hlavní nádraží je budova s dlouhou tradicí. Pražský železniční uzel vznikal ve druhé polovině 19. století a koncesi na provozování měla společnost Dráhy císaře Františka Josefa. V roce 1867 byl předložen první návrh na novou nádražní budovu a o dva roky později se začalo stavět, tehdy ještě za městskými hradbami mezi Koňskou a Špitálskou branou. O dva roky později, v roce 1871 byla dokončena stavba honosné neorenesanční budovy. Navrhli ji architekti Ignác Ullmann a Antonín Barvitius a jméno dostala podle císaře Františka Josefa I. Zahájení provozu v roce 1871 se podle dobových pramenů konalo bez jakéhokoliv zájmu veřejnosti: prvním vlakem z Vídně do Prahy cestovalo pouze devět cestujících. Po třiceti letech provozu se ale ukázalo, že Ullmannova a Barvitiova stavba nestačí překotnému vývoji železniční dopravy, a bylo rozhodnuto ji nahradit novou.
V soutěži na nové nádraží zvítězil v roce 1899 architekt Josef Fanta, který navrhl symetrický objekt s centrální dvoranou spojenou s postranními budovami. Nová 
budova, tak jak ji známe dnes, se stavěla v letech 1901 - 09 za plného provozu. Starou stavbu postupně nahrazovala nová, souběžně s tím probíhala také rekonstrukce kolejiště, podchodů a hal.
Rozlehlé kolejiště (235krát 76 metrů) zastřešily dvě elegantní ocelové konstrukce o výšce 18 metrů. Secesní Fantově budově se po dokončení říkalo "zámecké nádraží". Průčelí obrácenému k dnešní magistrále dominují dvě bohatě zdobené věže a mohutné klenuté okno s vitráží. Nyní prakticky nepoužívaný vstup z úrovně magistrály kryje velká markýza na elegantních secesních konzolách. Kopulovitý vestibul vyzdobili sochaři František Krauman, Bedřich Šimonovský a malíř J. Fröhlich. Alegorické plastiky na obou nádražních věžích jsou dílem Stanislava Suchardy a Hanuše Folkmanna. Sochy Géniů držících zeměkouli na jižní věži s hodinami vytvořil Čeněk Vosmík, dekorativní sochařskou výzdobu fasády i interiérů doplnil Ladislav Šaloun, nástěnné malby dvorských místností jsou od Václava Jansy a Viktora Strettiho. Na 
obou stranách hlavního vestibulu architekt Fanta navrhl dvě patrová křídla, v nichž se nacházejí restaurace, provozní kanceláře a také ubytovna. V pravém křídle je reprezentační sál a bývalý císařský, dnes prezidentský salónek (se secesním vybavením a dekorací stěn). Po architektu Fantovi je pojmenovaná kavárna v ústředním prostoru budovy.
A příběh pokračuje...
O výstavbě nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze se uvažovalo několik desítek let. Hlavním důvodem byla výrazně se zvyšující kapacita cestujících, ale uvažovalo se i o tom, že se Hlavní nádraží přesune úplně jinam. Nakonec byl v sedmdesátých letech projektem rozšíření pověřen SUDOP Praha, jedna z nejstarších projekčně inženýrských organizací v České republice. Počátek její historie se datuje od konce třicátých let minulého století, kdy vznikaly projektové útvary v rámci Československých státních drah a Ministerstva železnic.
V soutěži na řešení nové haly byl vybrán kolektiv autorů s hlavním architektem projektu Josefem Dandou. Na návrhu rozlehlé haly a návazných provozů a napojení na metro se také podíleli architekti Jan Bočan a manželé Alena a Jan Šrámkovi. Hala postavená v letech 1972 - 77 je převážně ze skla a kovu. Ve své době se jednalo o výjimečný a progresivní koncept, který dodnes – i přes zchátralost a nedostatek péče – vypovídá o kvalitách autorů. Hala přímo navazuje na vstupy do stanice metra Hlavní nádraží (trasa C), která byla otevřena v roce 1974. Pro architekty byla nová budova velmi složitým urbanistickým zadáním. Mimo jiné se musela zohlednit magistrála doslova odtínající secesní nádraží od centra města.
Nakonec tedy došlo ke spojení Fantovy secesní budovy s novou architekturou, která převzala hlavní zátěž odbavení tisíců cestujících. Dvojpodlažní velkoprostorová hala nad metrem byla navržena pro odbavení přibližně dvou set tisíc cestujících v průběhu 24 hodin. Špičková kapacita odbavení za jednu hodinu je 21 tisíc cestujících.
Jak jsme psali v úvodu, nová etapa Hlavního nádraží začala před několika lety. Rekonstrukce promění centrum pražské železniční dopravy v moderní prostor doplněný obchody, kavárnami a dalším potřebným zázemím.
O Hlavním nádraží Architekt: Josef Fanta Realizace: 1901-1909Současná rekonstrukce: od 12. 2006, předpokládané dokončení 12. 2011
-var- Foto: www.profimedia.cz, Metrostav, SŽDC