V minulém týdnu jsme se věnovali významné mezinárodní přehlídce divadelní architektury Pražské Quadriennale 2003. Výstava, která skončila před několika týdny na pražském Výstavišti v Holešovicích letos proběhla již podesáté. Tato světová soutěžní přehlídka scénografie a divadelní architektury se poprvé uskutečnila v roce 1967 a vždy v intervalu čtyř let představuje to nejlepší co v jednotlivých zemích v oblasti divadelní architektury vzniklo. Letošního ročníku se zúčastnili vystavovatelé z padesáti zemí. O projektu Srdce PQ, který tvořil v ústředním prostoru PQ právě jakési ohnisko či srdce celé expozice jsme podrobně psali v minulém dílu, nyní se podíváme na sekci Umění a interakce, jejímž garantem byl Michael Ramsaur. Divadelní architektura a scénografie nepatří k právě frekventovaným tématům současné tvorby, i proto znamená již čtyřicetiletá tradice pořádání PQ mnoho. Nyní se tedy podívejme na další sekce PQ a také na jeden zajímavý doprovodný program. Tím byla výstava Současná česká architektura, která probíhala v divadle Globe. Shakespeare a Globe Pražské divadlo, které bylo postaveno před několika lety právě na pražském Výstavišti je inspirováno původním londýnským divadlem Globe, které bylo poprvé postaveno před čtyřmi sty lety. To ve svém interiéru hostilo stěžejní díla nejlepšího anglického dramatika a básníka Williama Shakespeara a dodejme, že významní spisovatelé se po celou dobu jeho existence předháněli v psaní her právě pro toto divadlo. Globe se stalo záhy nejpopulárnějším divadlem své doby. Konala se zde premiéra Hamleta, Krále Leara a Mackbetha. Sláva divadla rostla a požár posvětil jeho věhlas stejně jako naše Národní divadlo. Londýnský Globe vyhořel v roce 1613, a když byl v roce 1614 znovuotevřen nový Globe, Shakespeare už pro něj žádnou hru nenapsal. Ale toto slavné divadlo nebylo zapomenuto, přestože více než 300 let neexistovalo. Divadlo Globe Praha bylo otevřeno na pražském Výstavišti v létě 1999. Praha se stala třetím městem v Evropě (po Londýně a německém Neussu), které vybudovalo kopii jedinečného divadelního prostoru alžbětinské epochy. Pražské divadlo Globe bylo postaveno podle projektu Jindřicha Smetany a Tomáše Kulíka s využitím současných technologických postupů. Divadelníci, kteří vstupují do tohoto prostoru, se tvůrčím způsobem přihlašují k typu renesančního divadla, kde básníkovo slovo, metafora, ale především herec, vytvářejí plnokrevné divadlo, v kterém není nouze o velké vášně a city, o krev a vraždy, o zázraky i o zemitý humor. "Na počátku bylo slovo a na shakespearovském divadle toto slovo doslova bořilo svět. Anglické slovo Globe samozřejmě znamená Svět. To byla stará metafora: celý svět je jeviště a my všichni jenom herci. Metaforu znali již Řekové a Shakespeare a alžbětinci ji milovali, postavili pro ni divadlo a tato metafora se vrací v celém Shakespearově díle," řekl profesor Martin Hilský, přední překladatel a znalec Shakespearova díla, který s pražským Globe spolupracuje na projektu Jeviště svět, překládá a upravuje další Shakespearova dramata. Další doprovodné programy a trans-národy Doprovodný program PQ 03, výstava Současná česká architektura, probíhal právě zde, v divadle Globe. Z dalších doprovodných programů, které jsou ještě ke shlédnutí: do 17. srpna je otevřena výstava Divadelní krajiny Otakara Schindlera v Clam-Gallasově paláci. Do 24. srpna pak v Národním muzeu Květy podzimu - výstava unikátních kostýmů tradičního japonského divadla Nó. V Muzeu hlavního města Prahy nyní končí retrospektivní výstava řeckého scénografa Dionisise Fotopoulose, který byl také členem poroty letošního Pražského Quadriennale. Ale vraťme se od doprovodných programů zpět k samotnému Pražskému Quadriennale. Jak již bylo řečeno v minulém dílu, letos se soutěžilo ve dvou sekcích – v národní sekci a v sekci divadelní architektury (výsledky viz první díl článku). Kurátorkou národní sekce byla Helena Albertová. V národní sekci se formou jednotlivých expozic návštěvníkům představila divadelní kultura všech kontinentů. Novinkou pak byl průvod kostýmů známých postav světové dramatiky. Kurátorem české účasti na PQ byl scénograf David Marek. Jeho tématem pro národní expozici je tvůrčí dialog režiséra a scénického výtvarníka. V sekci architektury se nechal inspirovat loňskými záplavami a jejich „scénografií“ v postižených divadlech. V sekci divadelní architektury, kterou měl kurátorsky na starosti arch. Pavel Bednář, byly vystaveny jednak realizované projekty, ale i inspirativní, zatím nerealizované návrhy. K jejich prezentaci autoři použili nejmodernějších výstavních technologií. Sekce scénografických škol byla na letošním PQ koncipována ve dvou rovinách – v prvé šlo o prezentaci tvorby jednotlivých uměleckých škol na národním principu a vedle toho společný mezinárodní projekt OISTAT Scenofest. Jeho bohatý program zahrnoval dvě tematické výstavy – Lear naší doby a Trans-národní spolupráce, dále workshopy, přednášky, prezentace projektů. O svých zkušenostech v průběhu PQ hovořili v této sekci se studenty i návštěvníky významní režiséři a scénografové. Infarkt konvence! S podtitulem Infarkt konvence! vstoupila do struktury mezinárodní výstavy interaktivní výstava Srdce PQ. Pod uměleckým vedením Tomáše Žižky vznikl zcela mimořádný mezinárodní projekt, situovaný do Střední haly Průmyslového paláce. „Vznikne tu vlastně kreativní zóna, v němž se týmy umělců z celého světa budou věnovat tématu lidských smyslů. Bude zde například fungovat interaktivní bar pro smysl chuti, zeď vzpomínek pro čich, zvuková laboratoř, masážní studio pro tělo i duši atd. To všechno bude přirozeně otevřeno divákům,“ upřesnil před začátkem PQ Tomáš Žižka. Denní program Srdce PQ pak tvořily prezentace, workshopy, diskuse, semináře a každý večer představení. Další sekci tvořila expozice scénografických škol z celého světa a mezinárodní projekt OISTAT SCENOFEST. SCENOFEST byl věnován studentům a podporuje mezigenerační komunikaci divadelníků. SCENOFEST přivedl do Prahy několik významných umělců. V průběhu celého Pražského Quadriennale 2003 vystoupili v rámci několika cyklů přednášek a veřejných diskuzí významní scénografové Ramon Ivars, Joaquin Roy, Nic Ularu, Jean-Guy Lecat, Lilja Blumenfeld. Kathleen Irwin, Danila Korogodsky, Jose Serroni, Nissar Allana, Miodrag Tabacki, Xavier de Coster, Max Keller, Pawel Dobryzci, Marina Raytchinova, Heiner Goebbels. Programem prováděla organizátorka SCENOFESTu Pamela Howardová a profesor Michael Ramsaur, předseda Edukační komise EduComm