Není jisté, odkud přesně nevadlec pochází, jako místo původu se uvádí východní Afrika, ale také Indie. Není však pochyb o tom, že domovinou této výrazné exotické květiny jsou teplé kraje. Nižší teploty totiž nevadlec nesnáší, už při 15 °C zastavuje růst. Vzrostlé sazenice se proto vysazují na záhon až v půlce května po "zmrzlých", přičemž je zpočátku můžeme chránit proti prochladnutí netkanou textilií. Celosie do léta na záhoně vyrostou i ze semínek, jistějšího výsledku však dosáhneme, když si je dopředu předpěstujeme. Přeci jen v teple domova semínkům snáze zaručíme konstantní vyšší teplotu.

Semena rozprostřeme na povrch pěstebního substrátu, lehce přitlačíme a zavlažíme. Abychom jim zajistili dostatečnou vzdušnou vlhkost, misku se substrátem necháme zpočátku zakrytou fólií. Výhoda je, že semena celosie si uchovávají klíčivost po několik let; pokud tedy letos nepoužijete celý obsah sáčku, můžete zbytek schovat na příští rok.

Aby nevadlec bohatě kvetl, potřebuje dostatek slunce a propustnou půdu, která nezadržuje dešťovou vodu. Na přemokření je tato rostlina velice háklivá. Zvlášť nevadlec hřebenitý se z tohoto důvodu často pěstuje spíš v nádobách, které se dají v případě déletrvajícího deště schovat pod střechu. Naproti tomu nevadlec latnatý a nevadlec klasnatý jsou odolnější, pro všechny druhy však shodně platí, že si libují v teple a suchu.

Celosie jsou dostupné v množství kultivarů rozličných barev; ať zvolíte jakýkoli odstín, barva bude vždy sytá a zářivá, jako by ji namaloval. Květenství můžeme řezat do vázy; jak název napovídá, nevadlec hned tak neuvadne, ve váze vydrží pěkný třeba i dva tři týdny. Nevadlec je velice atraktivní i v sušené podobě, jeho výrazný tvar a barvu ocení všichni milovníci slaměných vazeb.