Příborník býval důležitou částí měšťanských domácností – soustředilo se v něm na očích všem a hlavně hostům - to nejkrásnější z kuchyně každé hospodyně – nejjemnější porcelán, vzácné kousky jako cukřenky, vázičky, porcelánové miniatury, sváteční servisy a sklo. V prvorepublikových i pozdějších prostších kuchyních příborník zmizel – podíváme-li se na kuchyňskou sestavu například z roku 1946, vidíme kredenc, malou skříňku, mycí stůl ale klasický příborník tu není. Jeho funkci jako výkladu na pěkné sklo a porcelán přebírá pouze malá horní prosklená polička velké kuchyňské kredence. Časem se kusy kuchyňského nábytku pospojovaly a vznikla kuchyňská linka. U ní byla prvotní hlavně funkčnost a příborník byl tedy opět jaksi nadbytečný – nevešel se ani do miniaturních kuchyní prvních paneláků. Když se stolovalo v těchto kuchyňkách, vešel se do nich vedle linky sotva stůl a dvě tři židle. Při stolování v obývacím pokoji hodně místa ukusoval zase „sekretář“ a od sedmdesátých let nezbytná a neskladná “obývací stěna“. Ta měla funkci „výstavní skříně ozdobných předmětů“ – na policích trůnilo vedle několika knih i pár skleniček a nějaká ta mísa…..a tím jakoby se vlastně okleštěný příborník (ze kterého zbylo pouze několik poliček v obývací stěně) přesunul z jídelny do obývacího pokoje. Původní nefalšovaný příborník přežil jen ve velkých domácnostech starých patricijských bytů a domů a samozřejmě v bazarech, odkud si ještě nějaký originální a zachovalý kousek můžeme přivézt. Příborník jako vysoká prosklená skříň nebo jako nízká různě široká skříňka byl vždycky postaven vedle jídelního stolu. Název příborník je všeobecně užívaný, i když příbory nejsou to nejpodstatnější a zdaleka ne jediné, co tento kus nábytku ukrývá. V dnešní době nalézáme opět jeho praktičnost – příborník v jídelně nebo kuchyňském koutě pojme velké množství stolního nádobí i stolních doplňků –ubrusů, prostírání a všeho ostatního, čeho je u stolu zapotřebí. Tak nemusíme v průběhu oběda mnohokrát vstávat od stolu a jít do kuchyňských zásuvek hledat otvíráky, ubrousky, podložky, talířky a podobně. Všechno je kdykoliv při ruce přímo v místě stolování. Příborník za svými skleněnými dveřmi skrývá ale nejen parádní nádobí, zdobí interiér také sám o sobě - svým designem, svou formou a ušlechtilostí materiálů. Dnešní příborníky můžeme rozdělit do čtyř skupin: Renovované originály ze starožitností – nákladně a dokonale zrenovované kusy často velmi vysoké ceny. Příborníky z bazarů – to jsou většinou příborníky z prostších kuchyňských interiérů minulosti. Jsou renovovány originálními technikami – patinováním, tupováním, i jednoduše natřeny nečekanými barvami, které zvýrazní jejich staré kouzlo. Jako stvořené do mladé domácnosti, ale i na chalupu, kde se na ně najde místa dost. Repliky historických příborníků různých slohů Návrháři se inspirují v různých historických obdobích – ve dvacátých a třicátých létech 20. století s jejich prostými a dokonalými formami; v náznaku se objevují i kubistické prvky. Ozdoby bývají velmi prosté, elegantní, ale nepřehlédnutelné: decentní tvar nožek, zajímavé úchytky. Jiné příborníky jsou mnohem zdobnější – například ty inspirované selským nábytkem nebo biedermeierem. Moderní design To je nepřeberně stylů, forem, barev a kombinací. Najdeme úzké, jen 60 cm široké skříňky nejrůznějších výšek, i vysoké skleníky v mnoha variacích na spojení takových prvků jako kov, matné sklo, ušlechtilé dřevo, mramor. Příborníky z prvních tří skupin kupujeme jako samostatné kusy nábytku. Musíme je proto dobře vybrat a dát pozor, aby dokonale ladily s naší kuchyní. Tento problém většinou odpadá u skupiny poslední, kde je příborník součástí kuchyňského nábytku, jednotlivých kuchyňských sestav. -ag-