S bobkovišní lékařskou se můžete setkat pod různými názvy; někdy se jí říká střemcha bobková nebo střemcha vavřínolistá, dle botaniků by se měla nazývat vavřínovcem lékařským. Přívlastek "lékařský" je poněkud překvapivý, neboť listy i plody rostliny jsou silně jedovaté a mohou člověku přivodit i smrt. Bobkovišeň se nicméně skutečně v minulosti využívala v lidové medicíně. Kvůli riziku otravy se s ní dnes experimentuje už jen v laboratořích.

V našich zahradách se nejvíce ujala bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica), jejíž menší listy lépe odolávají mrazům. Poměrně novým kultivarem je rychle rostoucí NOVITA, která je plně mrazuvzdorná i přesto, že jsou její listy větší. Bobkovišním se nejlépe daří na slunném stanovišti v lehčí humózní půdě s mírně kyselou reakcí. Vápenitá nebo jílovitá zemina může způsobit žloutnutí listů.

Delší živý plot z bobkovišně se může poměrně prodražit, a to zvláště, pokud kupujete rostliny v kontejnerech. Kdo na něj příliš nespěchá, může nejprve zasadit jen několik keříků, počkat, až vyrostou, a pak si je namnožit vlastními řízky. Ty se odebírají ideálně na přelomu srpna a září. Měly by být asi 10 cm dlouhé. Na každém ponecháme dva lístky a řízky ošetříme růstovým stimulátorem. Do jara je necháme zakořenit v bezmrazé místnosti v nádobě ve směsi zahradní zeminy a písku.

Vzrostlé bobkovišně bychom měli zastřihávat dvakrát ročně; poprvé v březnu až dubnu, podruhé v září. Zářijovým řezem keře tvarujeme a případně z nich odstraníme části napadené plísněmi. Starším rostlinám odstřihneme příliš zahušťující větve, čímž se keře prosvětlí a omladí. Chcete-li, aby bobkovišeň vypadala opravdu "jako ze žurnálu", nechoďte na ni s plotostřihem, ale střihejte ji ručně vydezinfikovanými nůžkami. Díky ručnímu střihu zůstanou všechny listy neporušeny a plot nebude působit dojmem, že ho někdo okousal. A ještě jedna rada na závěr - se střihem by se mělo počkat na suché počasí, za vlhka by rostlinám hrozilo napadení plísněmi.