Jak skladovat čaj, už víme; a je to celkem jednoduché. Čajové lístky mají být pevně uzavřeny v dóze, kterou umístíme v chladu, temnu a suchu. Ale jakým způsobem čaj připravovat – na to není vůbec jednoznačný recept, ani názor. Pamatujeme si třeba obecnou poučku, že se čaj nesmí nikdy vařit, jen spařovat. A spařený čaj pak máme vždy vyhodit a na další várku si vzít čerstvý. Ani jedno nemusí být pravda. Zavedenou pravdu o pouhém spařování nám po letech takovéto přípravy může narušit třeba rodilý Angličan – tedy příslušník národa s vyspělou čajovou kulturou, národa přímo čajem vychovaného, kterému nemáme celkem proč nevěřit. Ten nám řekne, že si čaj nasype do hrnku s vroucí vodou a klidně ho v ní dvě tři minutky povaří. To nás trochu zmate. Za své může dnes vzít také naše letité přesvědčení, že musí platit to obligátní “na novou porci čaje vezměte vždy čerstvý sáček“. Na našem trhu je už dnes nabídka tak široká, že „co čaj, to jiná příprava“. A z některých druhů je lepší druhý nálev – na tom si znalec teprve opravdu pochutná; a někdo má ve zvyku dokonce první nálev vylít. Záleží ovšem, jak s čajem mezi prvním a druhým spařením zacházíme. Druhý šálek nebo konvička musí následovat brzy, nenecháme spařený čaj v sáčku či v sítku v teple napospas plísním – tím by se znehodnotil a kvalita druhého nálevu by utrpěla. Ale protože u všeho najdeme výjimku potvrzující pravidlo – když už jsme u těch plísní: existuje čaj vpravdě „královský“, s velkými listy a temně červeným nálevem – velmi zdravý a tuk pohlcující Pu Erh, který plísním přímo vděčí za své kvality. Než se lístky usuší, svinou a dále zpracují – nechají se napadnout speciálními druhy plísní a dlouhodobě se nechají plesnivět. To se ovšem děje ve fázi zpracování, ještě dávno předtím, než se nám tento čaj dostane do rukou… Z toho všeho vyplývá, že čaj je nápoj velmi variabilní a že zdaleka neexistuje jenom jeden jediný správný způsob přípravy - každý si jej vlastně může připravit opravdu, jak chce. Jsou jen určitá doporučení. Na sáčku dražších druhů je vždy doporučený postup a doporučený čas spařování – každý si jej může podle chuti uzpůsobit. A ještě poznámka – už také víme, že barva čaje nesouvisí s jeho sílou: některý čaj vytvoří za pár vteřin barvu přímo černou, jiný i po pěti minutách zůstává světlý. A stejně tak, když dáme do čaje hodně citrónové šťávy, čaj tím nijak „nezeslabíme“, ale opravdu jen pozměníme jeho barvu. -ag-