Která je prodyšná a kde to zjistit?
Informace o prodyšnosti omítky lze nalézt v technické dokumentaci výrobku, kde je uveden tzv. „faktor difuzního odporu“, značený řeckým písmenem μ. Ten je vyjádřen poměrem mezi difuzním odporem tloušťky konkrétního materiálu (vybrané omítky) a difuzním odporem vrstvy vzduchu o stejné tloušťce.
Platí, že čím silnější je vrstva materiálu, kterou má vodní pára proniknout, tím větší klade difuzní odpor. Z toho pak vyplývá, že s rostoucí hodnotou μ se snižuje schopnost materiálu propouštět vodní páry.
„Je to ovšem složitější,“ říká ing. Martin Bureš, vedoucí útvaru produktmanagementu firmy Cemix, „neboť tento faktor je bezrozměrná veličina, a je proto třeba dopočítat tzv. ekvivalentní difuzní tloušťku sd, což je násobek μ a tloušťky omítky.“ Podle paropropustnosti, vycházející z hodnoty sd, jsou omítky zatříděny do různých kategorií podle normy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
- Návštěva domu v Čechách, a přitom na Rivieře
- Domy našich čtenářů: Rekonstrukce svépomocí
- Návštěva v energeticky soběstačném domě
Autor: Thinkstockphotos.com
Tloušťka je při výběru omítky důležitým faktorem. Například omítka s vyšší hodnotou μ se může jevit jako ne příliš optimální, ale protože se nanáší v tenké vrstvě, vychází součinitel difuzního odporu příznivěji než u omítky s nízkou hodnotou μ, která se však musí nanášet ve velké tloušťce. „Ovšem toto nelze zevšeobecnit jen na samotnou omítku“, pokračuje ing. Martin Bureš, „vždy bychom měli zohlednit i další vrstvy stěny. Zcela zbytečné je třeba použití prodyšné omítky na neprodyšný podklad, kupříkladu polystyren.“
Autor: Thinkstockphotos.com
Při zajišťování paropropustnosti konstrukce je důležité, aby konstrukce propouštěla vodní páru zevnitř ven (neboť vodní pára má tendenci přecházet z prostředí s větším tlakem do oblasti s menším tlakem). Každá následující vrstva ve skladbě stěny by měla mít minimálně stejný nebo nižší difuzní odpor než vrstva předcházející.
Text byl připraven ve spolupráci s firmami Cemix a Stabe.
