Která je prodyšná a kde to zjistit?

Informace o prodyšnosti omítky lze nalézt v technické dokumentaci výrobku, kde je uveden tzv. „faktor difuzního odporu“, značený řeckým písmenem μ. Ten je vyjádřen poměrem mezi difuzním odporem tloušťky konkrétního materiálu (vybrané omítky) a difuzním odporem vrstvy vzduchu o stejné tloušťce.

Platí, že čím silnější je vrstva materiálu, kterou má vodní pára proniknout, tím větší klade difuzní odpor. Z toho pak vyplývá, že s rostoucí hodnotou μ se snižuje schopnost materiálu propouštět vodní páry.

„Je to ovšem složitější,“ říká ing. Martin Bureš, vedoucí útvaru produktmanagementu firmy Cemix, „neboť tento faktor je bezrozměrná veličina, a je proto třeba dopočítat tzv. ekvivalentní difuzní tloušťku sd, což je násobek μ a tloušťky omítky.“ Podle paropropustnosti, vycházející z hodnoty sd, jsou omítky zatříděny do různých kategorií podle normy.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Tloušťka je při výběru omítky důležitým faktorem. Například omítka s vyšší hodnotou μ se může jevit jako ne příliš optimální, ale protože se nanáší v tenké vrstvě, vychází součinitel difuzního odporu příznivěji než u omítky s nízkou hodnotou μ, která se však musí nanášet ve velké tloušťce. „Ovšem toto nelze zevšeobecnit jen na samotnou omítku“, pokračuje ing. Martin Bureš, „vždy bychom měli zohlednit i další vrstvy stěny. Zcela zbytečné je třeba použití prodyšné omítky na neprodyšný podklad, kupříkladu polystyren.“

Při zajišťování paropropustnosti konstrukce je důležité, aby konstrukce propouštěla vodní páru zevnitř ven (neboť vodní pára má tendenci přecházet z prostředí s větším tlakem do oblasti s menším tlakem). Každá následující vrstva ve skladbě stěny by měla mít minimálně stejný nebo nižší difuzní odpor než vrstva předcházející.

Text byl připraven ve spolupráci s firmami Cemix a Stabe.