V prosinci obvykle setřásáme ze stromků sníh a krmíme ptáky. Letos to však spíše vypadá na Vánoce na blátě, a proto raději zaměříme svůj pohled směrem k zemi. Nezasněžená zahrádka sice nepůsobí nijak přívětivě, ale na druhé straně nabízí daleko více příležitostí k vylepšení půdy. Určitě nám zůstaly po podzimním úklidu hromady zahradního odpadu, které můžeme využít třeba k založení nového kompostu. Jak na to? Pravděpodobně si k tomu vybereme odlehlý kout zahrady, kde nám metr a půl vysoká hromada nebude překážet a narušovat estetický dojem. Ze shrabaného materiálu odstraníme vše, co do kompostu nepatří, ať už se jedná o kamení, plastové obaly, ale též silné větve, které musíme nejprve rozdrtit. V místě, kde hodláme hromadu založit, odstraníme rýčem travnatý povrch, popřípadě rozložíme husté drátěné pletivo proti myším a dáme se do navážení. Nezapomeňme, že kompost potřebuje k dobrému vyzrání dostatečný přístup vzduchu, a proto proložíme husté vrstvy - například rozmělněnou trávu vrstvami vzdušnými, jako jsou drobné větvičky, sláma nebo drcené větve. Můžeme rovněž přidat dřevěný popel nebo zbytky z kuchyně. Do nedávna se dokonce tvrdilo, že každá vrstva z organického materiálu musí být proložena vrstvou z proseté zeminy, což podle nových poznatků není nutné, ale rozhodně tím nic nezkazíme. Péče o půdu Na opuštěné letničkové záhony rozhodíme kompost, popřípadě kostní moučku a lehce je zapravíme do země. Dříve se doporučovalo obrátit nahrubo zem do hloubky jednoho rýče, aby vymrzli škůdci a plevelné rostliny. V poslední době se ale přišlo na to, že tím zahubíme i užitečný hmyz, a tak se od hlubokého rytí odstupuje a záhon se naopak ještě zakrývá mulčovací vrstvou. Obdobným způsobem ošetříme i okrasné dřeviny, mezi ně rovněž nasypeme kompost a navrch přidáme mulčovací materiál. Okolo kmene mohutnějších keřů uděláme menší lavor, který zaplníme shrabaným listím. Od zimního hnojení se nyní rovněž upouští, aby se příslušné živiny zbytečně nevyplavovaly, a tak se dostávaly i tam, kam nepatří. A co trávník? Pokud není tráva zakrytá sněhem, neměli bychom na ni pokud možno vůbec vstupovat. Nasáklá půda je měkká a případné otisky bot budeme na jaře velice těžko likvidovat. Není výjimkou, že zdupaný trávník musíme po skončení zimy „záplatovat“ nebo ho úplně zrušit a založit nový. Pokud je však pro nás travnatá plocha jedinou cestou, jak se dostat k záhonkům, použijme alespoň staré rákosové rohože či jiné vhodné podložky, abychom se zbytečně nebořili. Objevíme-li, že je půda mezi rostlinkami prorostlá mechem, můžeme se přichystat k vápnění. Obstaráme si k tomu mletý vápenec nebo směs vápna s řasami, které rovnoměrně rozprášíme po travní ploše. Aby přípravek co nejlépe pronikl do půdy, je lépe s jeho aplikací počkat, až napadne sníh. Není to ale nezbytnou podmínkou. V žádném případě se však v tuto dobu nebudeme pouštět do vyhrabávání mechorostů nebo provádět jiné mechanické zásahy a počkáme s nimi až do jara. Pokud je třeba shrabat ještě nějaké naváté listí, provedeme to v době déletrvajícího sucha, kdy bude povrch pevný. Pamatujme na pomůcky! Období zimního klidu je rovněž vhodnou příležitostí ke kontrole a případné opravě zahradního nářadí. Z rýčů a lopat nejprve odstraníme všechny zbytky hlíny, dosucha je otřeme a nakonzervujeme slabou vrstvou minerálního oleje. Současně prohlédneme všechny ohyby a spoje, zejména otvory nebo úchyty pro nasazení dřevěné rukojeti, jestli nejsou zkroucené či nalomené. Při kontrole motyk, krumpáčů a dalšího nářadí s ostrými hranami se přesvědčíme, zda nebudou potřebovat zbrousit, u kovových hrábí dle možností srovnáme plochými kleštěmi všechny zuby. Pozornost samozřejmě zaměříme i na dřevěné násady. Nalomené či jinak viditelně poškozené preventivně vyměníme, zachovalé dřevo očistíme rejžákem a přetřeme konzervačním prostředkem, který se nelepí na ruce. Tupé nůžky a pilky raději svěříme odborníkovi. Vzhledem k cenám služeb se to však vyplatí pouze u dražšího značkového nářadí. Levné pilky v ceně okolo 100 Kč je výhodnější „svěřit do péče“ sběrným surovinám a pořídit si nové.

-ra- Foto: Archiv In