Tam si konečně můžeme oddychnout, že máme všechnu úrodu pod střechou, a posadit se se založenýma rukama ke kamnům – přesněji k ústřednímu topení. Dlouho tam však nevydržíme. Vždyť je třeba zajít do sklepa a podívat se, zda nám nehnije uskladněné ovoce. Cestou však zakopneme o staré hrábě a hned nám dojde, že jsme zapomněli ošetřit nářadí. Udělejme si pořádek Využijme hned od začátku měsíce každé chvilky, dokud se zahrádka nepokryje sněhem, a pusťme se do její očisty. Nejprve se zbavme všech padavek, které nám ještě sem tam zahnívají na větvích a snadno by se mohly stát potenciálním zdrojem chorob. Po nich odstraňme všechny suché, nemocné či poškozené větve a pak postupně můžeme začít i s průklestem celých korun, abychom budoucímu ovoci zajistili dostatek životního prostoru.

Staré nemocné stromy, které už přestávají plodit a stávají se spíše sídlem škůdců, nemá cenu dále ošetřovat. Uděláme lépe, když je porazíme a na jejich místo na jaře vysadíme nové. K jejich výběru zatím máme dostatek času, a tak si v klidu sepíšeme nejčastější choroby, které v poslední době napadaly naše ovoce, a porozhlédneme se po rezistentních neboli odolnějších odrůdách proti té či oné chorobě. „Žonglování“ s půdou Na jarní výsadbu si ještě nějakou dobu počkáme, ale už teď je třeba přemýšlet, co kam zasadíme. Budeme se přitom držet pravidla o vyčerpání půdy a nedáme dvakrát po sobě na stejné místo tentýž ovocný druh. Pokud by nám ale zpřeházení zásadně narušilo celou strukturu zahrádky a nechceme se do něj pouštět, musíme se alespoň postarat o dokonalou obměnu půdy. Jámu pro jarní výsadbu v takovém případě vykopáme o něco větší (u ovocných stromků 1 x 1 m, do hloubky 1 m, u peckovin 0,5 x 0,5 m, do hloubky 30 cm, přičemž hlubším výkopem stromkům jedině prospějeme) a půdu vyměníme nebo důkladně upravíme. Především ji musíme obrátit, takže spodní vrstva se dostane na povrch a opačně, a pak ji ještě přihnojíme. Kromě toho, že do ní zapracujeme kompost a zahradnický substrát, obohatíme také novou spodní vrstvu speciálním hnojivem, nejlépe granulovaným, v předepsaném poměru. Obvykle to bývají dvě až tři hrsti na jednu jámu. Čas roubů a řízků Určitě nám není lhostejná tradice naší zahrádky, a tak se samozřejmě staráme o zachování nejlepších ovocných dřevin. Jejich novou generaci získáme především vegetativním množením nejkvalitnějších odrůd. Pokud už takové stromky máte vytipované, věřte, že právě nadešel optimální čas k odebírání řízků a roubů. Vybereme k tomu zdravé jednoleté výhony o něco tlustší než tužka, nejlépe z jižní strany, kde je dřevo dobře vyzrálé. Roub by měl mít tři až pět pupenů s tím, že nejspodnější bude na opačné straně, než je řezná rána. Podle klasických receptů bychom měli nařezané rouby založit do nádoby s vlhkým pískem nebo jeho směsí s rašelinovým substrátem a uložit v dosti chladném sklepě, novější literatura však doporučuje také uložení do volné půdy na stinném, před větrem chráněném místě, třeba poblíž kmene. Čarujeme se semínky Ovocné stromy však můžeme množit také generativním způsobem, i když tato metoda není tak častá a vyžaduje více námahy. Hlavním problémem je, že většina semen ovocných stromů neklíčí po zasetí, ale až za dva nebo tři roky. Abychom tuto dobu zkrátili, je třeba semena stratifikovat. Nejedná se o žádný vědecký postup, ale pouze o určité nabobtnání před vyklíčením. Je k tomu zapotřebí trocha promytého vlhkého písku, který promísíme s příslušnými semeny v poměru tři díly písku na jeden díl semen a uložíme do nádoby bez odtoku. Když nám semena nabobtnají, necháme směs mírně proschnout, aby zůstala lehce vlhká, a vše přesypeme do nádoby s otvorem pro odtékání přebytečné vody. Tu pak uložíme do chladného sklepa (nejlépe o teplotě 2 až 5 °C) a každých 10 dnů přijdeme její obsah znovu promíchat, případně i navlhčit. Nezbývá než dodat, že semena jednotlivých druhů ovoce potřebují k nabobtnání rozdílnou dobu (peckoviny 3 a jádroviny 6 dnů), a je tudíž třeba každou směs přesně označit a hlídat si čas. Pozor na zvířátka Ještě před nástupem silnějších mrazů se musíme postarat o ochranu stromků proti okusu zvěří. Nejprve provedeme nátěr vápenatým přípravkem, který svým pachem odpuzuje zajíce a současně chrání kůru před popraskáním při prudkých výkyvech teploty ve dne a v noci. Na zahrádkách v blízkosti lesa se určitě vyplatí použít drátěné pletivo nebo omotat kmen rohoží. Je však třeba myslet i na budoucí vegetaci ukrytou v podobě pupenů, protože se během zimy často stávají lákavou pochoutkou ptáků. K jejich zaplašení nejlépe poslouží barevné hliníkové pásy, které ve větru šustí a na slunci vydávají záblesky. Na usmířenou pak můžeme svým okřídleným sousedům nasypat do krmítka na opačné straně zahrady nebo i mimo ni něco na přilepšenou. Obvykle se jedná o slunečnicová semínka nebo lůj. -ra- Foto: Archiv In