Když se architektka Lenka Bidermanová poprvé ocitla na lesním pozemku, místo ji zcela okouzlilo. Vzali ji tam tehdy její přátelé Petra a Marek, pro něž už jeden dům v minulosti navrhla, s jasným zadáním: „Tady chceme dům, jehož podstatou bude garáž v obýváku, abych se mohl radovat z krásného auta, i když v něm právě nejedu. A zajímá nás pohledový beton.“ Dům měl být určený pro rodinnou rekreaci.

„Znali jsme se dobře z předchozí spolupráce, věděla jsem, co jim vyhovuje, v čem se cítí dobře i že mají odvahu přijmout netradiční řešení,“ vzpomíná architektka na počátky projektu. „Nakonec jsem předložila návrh, který původní zadání úplně přesně nedodržel, ale majitelé se do něj zakoukali na první pohled.“


Zachovat bioklima

To nejkrásnější a opravdu unikátní na celé stavbě je okolní vzrostlý borový les. Právě tomu architektka podřídila celkový ráz domu. „Chtěla jsem zachovat pocit, že jste v lese, i když pobýváte uvnitř domu. Proto bylo jasné, že hlavní místnost musí být prostorná, s vysokým stropem a maximálním výhledem,“ vysvětluje.

Při samotné stavbě se pak snažili pokácet co nejméně stromů, a nenarušit tak příjemné bioklima, které svým stínem a dýcháním vytvářejí. Kde to jen trochu šlo, stromy zůstaly. „Jeden jsme například nechali procházet terasou, protože ta stojí na ocelové konstrukci, a strom tedy neomezuje žádný základ. Samozřejmě tam, kde se zasáhlo do terénu, nebylo možné stromy zachovat, hrozilo by vyvrácení,“ popisuje Lenka Bidermanová nelehký začátek stavby.

Výhodou naopak bylo, že je v celé lokalitě úžasné propustné pískové podloží, takže problémy s vlhkostí, které lze očekávat u stavby v lese, nenastaly. Stačilo stavbu proti vodě klasicky izolovat a zadní stěnu ve svahu opatřit drenáží.


Výhoda svahu

Svažitý terén pojala architektka jako další výhodu pozemku: „Díky terénu jsem mohla celé podkroví ponechat na garáž a vstupní prostory, protože příjezd je shora ze severu. Auto má tedy své majestátní místo – příčka mezi garáží a horní galerií je prosklená. Lze se tedy podle zadání těšit z krásného auta i uvnitř, jen ne úplně z obýváku,“ objasňuje architektka. Kromě dvougaráže je v podkroví ještě galerie s příruční kuchyňkou a toaletou. Terasa by měla mít časem pod pergolou vířivku. Celý obytný prostor v přízemí je pak v jedné úrovni včetně prostorné terasy, kde terén uživatele nijak neomezuje. Dolní podlaží tvoří především otevřený prostor, kde se vaří, jí i odpočívá. Kromě něj je tu ještě rodičovská ložnice, návštěvnická ložnice, dva dětské pokoje, tři koupelny, šatna a komora.


Schody jako solitér

Obě podlaží jsou propojená působivým dřevěným schodištěm – autorem této myšlenky i samotného návrhu je majitel domu, Lenka Bidermanová původně počítala s lehkou kovovou konstrukcí. Dominantní schodiště však zvítězilo, a pokud by měl někdo problém s absencí zábradlí ve spodní části, jsou tu ještě pohodlné kovové venkovní schody.

Kruhový otvor okolo schodů funguje i jako světelný zdroj. „Chtěla jsem dovnitř pustit více denního světla, vzadu je totiž dům zapuštěný do svahu a žádné světlo odtud nepřichází. Střešní okno by v lese zase nezůstalo dlouho čisté. Vyřešil to tedy otvor ve stropě a prosklený štít, kterým shora proudí denní světlo,“ ukazuje architektka.

Chcete

Chcete vidět více fotografií? Nahlédněte do dubnového čísla časopisu DŮM & ZAHRADA, které vychází 16. března.

Autorka

Autorka

Ing. Lenka Bidermanová

Absolventka Pozemních staveb a architektury na fakultě ČVUT v Praze. Zkušenosti sbírá od roku 2007 vlastními návrhy domů a interiérů i spoluprací se stavební firmou při realizacích. www.bidermanova.com