Hořlavost dřeva je dána především poměrem povrch – objem prvku. Čím vyšší je tento poměr, tím rychleji se šíří oheň, přičemž hoření urychlují ostré hrany, nerovnosti povrchu či jeho drsnost, případně trhliny. Rostlé dřevo je tedy méně odolné než například lepené lamelové dřevo. Vhodnější jsou i zaoblené hrany jednotlivých prvků a podobně.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak dokládají závěry různých hodnocení, správně navržené a provedené dřevěné konstrukce odolávají požáru dokonce lépe než konstrukce ocelové.

V prvé řadě chrání dřevěné prvky již zmíněná zuhelnatělá vrstva, která brání přístupu vzduchu k neporušenému dřevu, neboť dřevěné uhlí má několikanásobně nižší tepelnou vodivost než rostlé dřevo.

A jestliže jsou prvky navrženy tak, aby neporušená část zajistila jejich únosnost, jsou i pak schopny odolávat požáru až 30 a více minut. Požární odolnost dřevěných staveb zvyšují také deskové materiály, používané pro opláštění dřevěných nosných konstrukcí. Při zajišťování protipožární ochrany dřeva je důležité i posuzování požární odolnosti použitých spojů.

Pevnost dřevěné konstrukce se snižuje lineárně s délkou hoření, lze tedy celkem přesně odhadnout její chování při požáru v závislosti na materiálu, průřezu prvku, délce hoření a teplotě. Svou únosnost tato konstrukce ztratí, až když je objem ohněm nezasaženého dřeva tak malý, že napětí zatěžující konstrukci dosáhne meze pevnosti dřeva.

V případě desek na bázi dřeva nedochází při jejich hoření k praskání a k trhlinám, mají nízkou tepelnou vodivost a teplo z požáru na jedné straně desky se na druhou stranu šíří jen velmi pomalu, místo mechanického poškození vzniká uzavřený povrch. Naopak nechráněné ocelové konstrukce se mohou zhroutit již po cca 15 minutách.

Příště: Protipožární ochrana dřeva III. – Požární ochrana staveb

Foto: Dana D. Daňková, Atrium