K nejvýznamnějším umělcům tohoto období, který ve svém secesním pojetí tvarů budov v interiéru i v exteriéru, včetně bytového zařízení, vycházel z lidových tradici z anglického uměleckého hnutí Arts and Crafts, patřil i slovenský architekt Dušan Jurkovič.
Od valašských dřevěnic k Raabově vile
Dušan Jurkovič se narodil na Slovensku, ale hlásil se k československému původu, vystudoval uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni a jeho prvním působištěm se stal Vsetín. Na Valašsku nejenže realizoval své první stavby, ale také tu studoval lidovou architekturu. Pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895 navrhl valašskou dědinu, jež vzbudila u návštěvníků velký ohlas. Na vrcholu Radhoště na Pustevnách postavil pozoruhodné horské chaty s restauračním provozem zdobené malbami Mikoláše Alše nazvané Libušín a Maměnka. Luhačovickým lázním vtiskl nezaměnitelnou podobu svými dřevem zdobenými malovanými pavilóny.
ČTĚTE TAKÉ:
V době, kdy vznikaly Jurkovičovy nejznámější projekty, se tento architekt věnoval i drobnějším zakázkám. V roce 1899 vystavěl na rohu nynější Sedláčkovy a Táborské ulice v Písku reprezentativní vilu v těsném sousedství továrny – slévárny a strojírny pro jejího majitele, významného průmyslníka Adolfa Raaba.
Úspěšný technik
Koncem 19. století byla písecká strojírna a slévárna Adolfa Raaba jedním z nejvýznamnějších podniků tohoto druhu v jižních Čechách. Vyráběly se tam železářské potřeby pro stavebnictví i vodohospodářství. Od dubna roku 1900 zde přicházela na svět vodovodní čerpadla a armatury, různé nádržky, topenářské kotle i tovární výtahy. Když Raab, který se seznámil s Jurkovičem v době svého praktikování u Antonína Kunce v Hranicích na Moravě, zadal architektovi stavbu vily, sdělil mu i svou představu. Mělo se jednat o objekt, jenž by umožňoval při dodržení pohodlného rodinného bydlení i úzký kontakt s továrnou. Vila měla být určena k bydlení i pro kanceláře tovární administrativy.
Dům v lidovém stylu na periferii jihočeského města
Raabova vila v Písku 16
Jurkovič si rádoby venkovské stavení regionálního moravského typu už vyzkoušel, ale zde měl dodat i reprezentativní vzhled. Chtěl spojit jistou strojenost s účelností, vznešenost s prostotou. Rozhodl se vyhnout historizujícím slohům v té době módním a zvolil si secesi bez zbytečné přehnané zdobnosti v kombinaci s tzv. „švýcarským slohem“. Dům jako by složil ze dvou nestejně vysokých věží s nesouměrnou různorodou variabilitou mírně zešikmených střech ozdobených dřevěnými vyřezávanými podpěrami, stejné prvky nese i zdobení na stěnách. Květinový dekor pak použil na nárožích a okolo sgrafita se stylizovaným svatým Václavem na koni. Tento nástěnný obraz vytvořil malíř Alois Hanš, spolužák Mikoláše Alše, který proslul jako dekoratér pražských divadel.
Na rozdíl od jiných secesních staveb najdeme na vile poměrně málo dekoračních prvků a její zdánlivá jednoduchost vyzdvihuje čisté linie ploch. Uvnitř bychom nalezli dva třípokojové byty s kuchyní, případně upravitelné na kanceláře, a jeden pokoj v podkroví.
Raabova vila je dnes kulturní památkou. Veřejnosti není přístupná, protože v ní doposud žijí potomci píseckého továrníka.