Standard může být ovšem ústrojný, přirozený, ale i neústrojný a nepřirozený. Přirozený standard je dán objektivně (takřka) stejnými či alespoň podobnými parametry lidského těla (lidí pod 150 cm a nad 200 cm asi každý zná jen málo) a koneckonců i lidských potřeb (jen málo lidí spí více než deset a méně než šest hodin denně). Standard nepřirozený, neústrojný se snaží být žádoucí a atraktivní tím, že přenáší formu z jedné oblasti na druhou (oblouk jako klenební prvek z oblasti konstrukce budovy do oblasti dekoru). Tento standard působí velmi často jako stimulátor nevhodné estetické aplikace na fasádě domu i v jeho interiéru, „což je bezpečným místem pro vznik anomálií, grotesek a rarit“. (Dušan Šindelář)

Naopak ústrojný standard a z něho rezultující udržitelný návrh poznáme podle schopnosti estetického zobecnění, protože přesně dokázal ztvárnit řešení nějaké potřeby (hladké madlo zábradlí, které ruka příjemně obejme a klouže po něm, rozumný rozměr schodišťového stupně, kde platí obligatorní vzoreček – dvakrát výška stupně plus jeho šířka rovná se 63 cm atd.). Toho ovšem stěží dosáhneme jinak než prostředky přirozenými, úspornými, ale i nenápadnými a pokud možno co nejuniverzálnějšími.

Přesah doby

Tak jsme pomalu došli k druhé skupině předpokladů udržitelného designu, k předpokladům estetickým. Za udržitelnou architekturu (tzn. mimo jiné architekturu, ke které se jako architekti vracíme alespoň v četných citacích a narážkách a jako společnost v zobecněných obrazech, tradicích a náhledech) lze jistě považovat třeba lidovou selskou usedlost tak, jak se u nás vyvinula koncem 19. století, či například meziválečnou vilku, solidní stavitelské dílo poučené funkcionalismem, které zaplavilo celou naši republiku do té míry, že se stalo jejím signem.

V obou případech jde o architekturu pevně vystavěnou, strohého řádu, logickou, účelovou a většinou bez dekoru, jež by zasahoval do podstaty stavby. Neútočí na nás svou prvoplánovou krásou, přesto jsou atraktivní. Jejich záměrná nenápadnost, ba všednost, se náhle proměňuje ve velmi přitažlivé, tzn. společensky žádané působení. To je ovšem základním předpokladem udržitelnosti jejich návrhu – architekti i vox populi v něm spatřují něco, co je hodné opakování a rozvíjení. Takové domy bývají „in“ velmi dlouho, mnohdy i napořád.

Chcete číst dál?

- dekor stárne nejrychleji

- udržitelnost = izolace a akumulace

- proč je důležitá přirozenost

To vše a spoustu dalších informací najdete v další části článku v říjnovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA, které vychází 15. září.