Minule jsme si popisovali vlastnosti neobvyklé střešní „krytiny“ tvořené substrátem a rostlinami. Dnes si popíšeme na co je třeba dávat si pozor při samotné realizaci, neboť existuje celá řada způsobů jak střechu ozelenit. Zelené střechy se dělí na extenzivní a intenzivní. První typ je založen na tenké vrstvě substrátu a osázení polodivokými a divokými rostlinami nízkého vzrůstu. Druhý typ zelené střechy, tedy intenzivní vyžaduje silnější vrstvu substrátu a je osázen okrasnými květinami, ale i keři či menšími stromky, součástí bývá rekreační trávník, automatická závlaha a dokonce zahradní nábytek. Oba typy lze samozřejmě kombinovat. Pokud se rozhodneme pro extenzivní úpravu střechy, pak se po jejím založení o ni prakticky nemusíme starat, neboť po čase zde vznikne přirozené společenství rostlin, jimž dané podmínky vyhovují nejlépe. Oproti tomu intenzivní úprava střechy bude od nás vyžadovat pravidelnou péči – podobně jako okrasná zahrada. Ještě před tím než nás bude trápit jaké úpravě dáme přednost, je třeba zvážit několik otázek. Především bychom se měli zajímat o samotnou střechu, zda se jedná o rovnou, šikmou, sedlovou atd., jaké má povolené zatížení a zda izolační vrstvy budou schopny dobře odolat předpokládanému tlaku. U sedlových střech je důležité vzít v potaz i fakt pronikání vlhkosti z interiéru do krovu , větraná či nevětraná konstrukce krovu atd. Dále jsou důležité i protipožární úpravy jako například štěrkové pásy či zídky, výška oken nad zelení a další faktory. A pokud zamýšlíme po střeše chodit je též dobré myslet i na své bezpečí a opatřit ji popřípadě zábradlím. Co se týče odolnosti střechy vůči zátěži, vyplatí se opravdu tuto důležitou věc pořádně promyslet, neboť zelená střecha může tvořit až půltunovou zátěž. A pokud již mluvíme o střešním zatížení můžeme si říci o zatížení finančního rázu, neboť právě při ozeleňování střechy se náklady zvyšují a to nejen díky použitému materiálu či samotné práci, ale především díky nutnosti zesílení střešní konstrukce. I zde je možná alespoň částečná cenová kompenzace, to když například nahradíme drahé střešní tašky fólií a extenzivní zelení. Jen tak pro představu si můžeme uvést několik typů používané zeleně a její vlastnost. Pokud použijeme nejmenší používanou vrstvu substrátu s drenáží pro extenzivní zeleň, pak naši střechu zatížíme spolu s vahou vegetace 80 kg/m². Výška takové vrstvy se pohybuje kolem 6 – 8 cm. V případě 13 – 15 cm vrstvy určené pro trávník se hmotnost pohybuje již kolem 150 kg/m². Obě vrstvy jsou určené pro střechy do sklonu 20°, se specializovanými technikami a materiály (porézní panely, příčná žebra, sítě apod.)je možno počítat i se 40°. Chceme-li si ale na střeše vysadit stromky a keře, tedy upřednostnit úpravu intenzivního typu, pak si již musíme pořídit silnější vrstvu substrátu 22 – 25 cm, čímž i zátěž bude vyšší, neboť se bude pohybovat ve výši 270 kg/m². Takto silná vrstva se dá použít jen tehdy pokud má střecha sklon do 5°. Pak máme ještě silnější vrstvu 30 – 35, která sama o sobě již tlačí silou 350 kg/m² a pokud k tomu připočteme ještě bodové zatížení, které vznikne díky stromkům či sloupkům pergoly, dostaneme se až na hranici 500 kg/m². Silnější vrstvy se zakládají především na střechách rovných či mírně zešikmených a zpravidla silnějšího charakteru (jinak hrozí zaplevelení). Jednotlivé vrstvy a materiály zelené střechy jsou v principu u většiny typů podobné, rozdíl je obvykle jen v tloušťce vrstev a ve speciálních opatřeních při velkém střešním sklonu. Zelená střecha se skládá z těchto vrstev: první vrstvu tvoří bitumenová izolace, na ní je geotextilie, následuje PVC fólie , znovu geotextilie, drenážní vrstva, filtrovací tkanina, vegetační substrát a konečně vegetace. Vrstvy určené k ozelenění mají ve spodní části vlastní izolaci ve tvaru neprodyšné vany, která je tvořena právě PVC fólií. Vzhledem k chemické nesnášenlivosti a nebezpečí mechanického poškození se tato fólie nemůže položit na bitumenovou lepenku, proto se tyto vrstvy prokládají tzv. dělící vrstvou z geotextilie. Pro to abychom si mohli být zcela jisti vodotěsností fólie je tu možnost zátopová zkoušky, která je pak při reklamaci vyžadovaná. I na PVC se opět pokládá (jak již víme) geotextilie a drenážní vrstva. Ta splňuje mnoho důležitých funkcí, ty nejdůležitější jsou schopnost odvodu přebytečné vody a její jímání. Filtrovací tkanina je další vrstva a ta má za úkol zabránit vyplavování jemných částí substrátu do drenáže. Vlastní substrát, který je poslední částí skladby zelené střechy, je důležitý pro zakořenění rostlin. Ten by měl být nasáklivý pro vodu i živiny a odolný proti mechanickému a biologickému rozkladu. Na trhu lze sehnat celou řadu substrátů, tvořených různými materiály, ale měli bychom vědět, že se pro zelené střechy nehodí ornice ani zahradní zemina, neboť se z ní vyplavují jemné částice do spodních vrstev a tak na filtrovací tkanině vzniká po čase neprodyšný film. U větších střech (ploch) je třeba do sklady vrstev zařadit i vrstvu štěrku tzv. štěrkový pás, který se umístí kolem okrajů, šachet atd., neboť umožňuje jednodušší odvádění přebytečné vody k okapům a plní i jakousi protipožární funkci. Pokud i přes to co jsme se dozvěděli o samotné realizaci a nadále máme chuť se do toho pustit, pak především musíme dát na kvalitní materiály a ještě kvalitnější provedení, neboť úspěch netkví v principu, ale v důkladnosti.