Obrazy z dějin české architektury

Velká kniha věnovaná české architektuře je práce tří autorů – Jiřího T. Kotalíka, Davida Vávry a fotografa Pavla Friče. Jejich jména tak spojuje spousta zajímavých projektů, jako je Deset století architektury nebo Šumná města. Kniha je let nad českými zajímavými místy, která bychom neměli při zájmu o architekturu minout. Ano, nejsou tady tak notoricky známá místa, jako třeba výše uvedená Hluboká nad Vltavou, autoři zcela pominuli Prahu, Telč či Říp, ale zato vzali jiné zajímavé vzory. Vzali jakýsi průřez architekturou, která utvářela celek. Vyčnívá svou originalitou, svébytností, dokonalostí i kontextem. Ale není to vyzdvihnutí jednotlivostí. Vše je zasazeno do prostoru a prostředí a vykládáno s rozhledem k obzoru.

Takže tady najdeme třeba tři města v jediné kapitole: Louny – Kadaň – Žatec. Je skvělé, že autoři odhalili například právě tato místa. Vždyť nejeden člověk užasne, když se postaví na náměstí v Kadani a pohlédne na bílou jehlu radnice, barokní kostel Povýšení sv. Kříže nebo nahlédne do nejužší ulice v Čechách – Katovy uličky vzpříčené prampouchy... Je to taková utajená perla průmyslového severozápadu – obklíčená komíny elektráren, výsypkami hnědouhelných dolů a velkými panelovými sídlišti dnes barevně tančících jak masopustní procesí. Přitom perla neznámá. Soukromá a domácká.

Kniha dokáže vystopovat i malé zajímavosti. Například mě zaujala hospoda v Ostrově nad Oslavou s rukopisem Santiniho génia. Vedle sebe tu pak ale do nebes ční Ještěd vedle zámku v Plumlově. Těžké hmoty Mostu vedle selského baroka českých vesniček. Světské vedle duchovních a průmyslových staveb.

Vše je doplněno básněmi Davida Vávry. Postřehy. Krátkými texty, které moc nevysvětlují, jen jaksi mimochodem poznamenávají. A to je možná největší neřest této knihy. Kdo chce opravdové informace, tady je nenalezne. Tady se inspiruje, pokochá, ale informace musí hledat jinde.

  • Obrazy z dějin české architektury
  • Jiří T. Kotalík, David Vávra, Pavel Frič
  • Vydalo nakladatelství Titanic, s. r. o., ve spolupráci s Grada Publishing, a. s., počet stran: 310, ISBN: 80-85909-94-4

20. století české architektury

Předchozí kniha byla jakýmsi průletem českou architekturou, tahle uspokojí ty, kteří chtějí vědět něco víc. Je postavena na základních kamenech české architektury dvacátého století. Co kámen, to legenda. Co kámen, to zajímavost. Někde notoricky známá, jinde tak trochu zapomenutá.

Text o každé stavbě objevuje fundament celého projektu. Vyzdvihne ho, odhalí a zase jej nechá zapadnout v toku dalších nádherných staveb. Postupujeme od roku 1901 a hotelu Central v pražské Hybernské ulici až do roku 2000 a budovy MUZO v Praze-Strašnicích. Ano, nejsou tu všechny budovy, které by si to zasloužily. To by kniha musela být mnohem větší. Ale ten pravý základ tu je a navíc vzpomíná i na to, co jiní lidé přecházejí bez povšimnutí.

Například už na přebalu knihy je skleněná střecha kolonády u kulturního domu v Teplicích. I teplickými rodáky naprosto přehlížená stavba, kterou přitom prošli mnohokrát v životě, když vstupovali do útrob kulturního centra tohoto města – když zde absolvovali taneční, maturitní ples, šli do kina, na rockové koncerty i divadelní představení. Jen málokdo si vzpomene, že jde o dílo Karla Hubáčka a Otakara Binara. Málokoho napadne si budovu prohlédnout blíž. Prohlédnout si funkčně dokonalý interiér domu, který je zvenku neokázalý, jakoby nahý, jen s jemným skleněným negližé kolonády.

Ale takových příkladů vyzdvihnutí zapomenuté slávy je tu víc. Třeba dříve oslavované a dnes zapomenuté divadlo Spirála na pražském Výstavišti, ústřední sociální pojišťovna v Praze na Smíchově apod.

Kdo chce vědět víc než v předchozí knize, byť jen o dvacátém století české architektury, ten nechť si pořídí tuto knihu.

  • 20. století české architektury
  • Radomíra Sedláková, Pavel Frič
  • Vydalo nakladatelství Titanic, s. r. o., ve spolupráci s Grada Publishing, a. s., počet stran: 239, ISBN: 80-86652-24-6