Nestává se běžně, aby rekonstrukce domu probíhala čtyři roky. Ale když k němu někdo má velký citový vztah (šlo o rodný dům majitelky) a osloví vnímavé architekty (Zoran Samoľ ve spolupráci s Martinou Barborjakovou, studio ORA architekti), není to žádný problém.

S rozumem v hrsti

Dělnický cihlový domek pocházející z roku 1928 nutně potřeboval rekonstrukci. Citový vztah k němu neměla jen majitelka, architekt pochází ze stejného města a jako malý kluk kolem tohoto domu chodil.

Majitelka domku je pracující seniorka. Na začátku měla skromný rozpočet, proto práce probíhaly postupně. Tak, jak si dokázala našetřit. Nejprve přišlo na řadu bourání, nové otvory pro okna a vstup, řešily se příčky a podlahy v interiéru, upravovala se kanalizace, rozvody plynu, vody a elektroinstalace. Pokračovalo se střechou a novým trámovým rámem pro verandu, interiérem, změnu zažila rovněž zahrada.

Interiér roku

Interiér roku
Soutěž Interiér roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty. Časopis a webové stránky DŮM&ZAHRADA jsou mediálním partnerem soutěže. S vítězi kategorií, finalisty i nejzajímavějšími soutěžícími proto postupně čtenáře seznamujeme také na našich internetových stránkách www.dumazahrada.cz.

Zachovat, co jde

Celkově se proměna snažila nahrazovat jen to, co je nutné. Hezkým příkladem budiž střecha s pálenými taškami. Jelikož byly v dobrém stavu, ponechaly se. Musely se však demontovat, následně se doplnilo nové laťování a potřebné střešní prvky a tašky se vrátily zpět.

Zachované zůstaly i původní exteriérové omítky, otloukly se jen ty nesoudržné. Také nová okna se osadila tak, že stačilo vyspravit omítku v místě napojení. Sjednotit povrch a zneviditelnit opravy na exteriérových stěnách pomohl pololesklý paropropustný nátěr.

Ztracené okno

Původně měl domek do ulice malé okénko, jež se patrně v 60. letech vyměnilo za klasické okno. Jenže jak šel čas a v ulici přibývaly další stavby, úroveň chodníku a silnice se stále zvyšovala. Navíc jedním z hlavních záměrů bylo zvětšit okna vedoucí do zahrady, aby se dům otevřel tímto směrem.

Podél stavby vede veranda, což je velmi využívaná část. Proto se okno do ulice zrušilo a jako odkaz na původní okénko architekt zvolil sklobetonové tvárnice. Mají svůj půvab, vedou do ložnice, jež je v těchto místech vybavená šatními skříněmi, uprostřed s pracovním stolem skrytým za nábytkovými dvířky. Když ho chce majitelka využívat, otevře dvířka z vnitřní strany opatřená zrcadly, jež dovnitř přinášejí světlo, a jakmile se v ložnici rozsvítí, je zase vidět do ulice.

Funguje i bez zádveří

Ložnice se dispozičně neměnila, původní jsou i její dveře a smrková prkna na podlaze. V dalších místnostech je to vlastně opačně. Na ložnici navazuje hlavní prostor, který vznikl spojením druhého pokoje s kuchyní. Tudy se rovněž vstupuje do domu. Podle architekta není důvod už tak malou užitnou plochu o celkové výměře 65,7 m² zmenšovat zádveřím, ostatně veranda je krytá přesahem střechy. V místě vstupu se použila nová smrková podlaha, na niž v kuchyňské části navazuje přírodní linoleum. Změnila se také koupelna, nyní je větší než dříve a propojená s toaletou.

Něco nové, něco staré

Nábytek navržený na míru vyrobila firma Haus ze smrkových bio desek, korpus kuchyňské linky je z Ikey. Smrk funguje jako jednotící prvek, je použitý také u vchodových dveří z ulice, většiny dveří v interiéru a u oken. Původní jsou například židle nebo jídelní stůl a další doplňky.

Detaily hrají roli

Na celé realizaci je sympatické, jak moc se zvažoval každý detail v duchu cenové nenáročnosti při zachování funkčnosti. Jedním z nich je svítidlo v jídelně. „Lampa ze 60. let visela v obýváku mé babičky, schoval jsem si ji na památku s tím, že ji možná někde využiji. Tady se vysloveně nabízela, jen jsme vyměnili žárovky a přestříkali ji do odstínu fasády,“ říká Zoran Samoľ. Architekt je nejen autorem projektu, ale také vybíral dodavatele, dozoroval celou proměnu, a když bylo třeba, přiložil ruku k dílu. Nadšení z každé části rekonstrukce, jež celkem vyšla asi na 70 000 eur, neskrývala ani majitelka. Radost ze staronového domova je na místě.

Tento

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada 8/22