Některé věci trvají opravdu dlouho, ale stojí za to. Což je i případ tohoto bydlení - proměna neobyvatelného letohrádku v geniálně vyřešený domov pro rodinu s dětmi trvala asi 10 let. A rekonstrukce probíhaly ve dvou fázích.
Jak kdysi vypadal
Znovuzrozený letohrádek Bažantnice má zajímavou historii. První, několik staletí trvající fáze ho posunula z jednoduchého barokního domu do nazdobené novogotické cottage, kdy sloužil jako odpočinkové místo rodu Buquoyů. Další přestavba ho čekala v roce 1948, ta zase razantně setřela novogotický vzhled i původní dispozice. Objekt dostaly k užívání naše zestátněné lesy.
Počátkem 21. století však začal chátrat. Stavba z kamene a cihel se staticky držela, ale bydlet se v ní nedalo. Právě v takovém stavu ho koupil soukromý investor a bratr architekta Tomáše Petráška, který mu chtěl vrátit jeho novogotický vzhled. Proč to nakonec dopadlo jinak?
První fáze rekonstrukce
„Původní projekt znamenal návrat novogotické tváře letohrádku, na kterou jsme prováděli velice důkladnou rešerši. A dokonce už začala rekonstrukce. Obnovily se například stavební otvory oken a dveří odpovídající novogotickému vzhledu. Některé byly částečně zazděné, jiné posunuté. Po vybourání jsme například objevili původní omítku ostění vstupních dveří s profilováním a lomeným obloukem. Provedla se také sanace vlhkého zdiva injektáží, odstranily se staré podlahy, částečně se upravily vnitřní nosné zdi. Nicméně náklady na uvažovanou novogotickou repliku se vyjevily neúnosnými, a bratr zvažoval prodej,“ vysvětluje architekt Tomáš Petrášek, který rekonstrukci a vybavení objektu řešil společně s Terezou Květoňovou, oba ateliér Debyt.
A začíná se znovu
Investor časem přehodnotil jak prodej, tak původní záměr, a nastala 2. etapa rekonstrukce. Prvotní úvahy se zredukovaly, investor přestal usilovat o novogotický vzhled. Současně se zeštíhlily i jeho představy rodinného bydlení. Upustil od úvah dostavby ložnice i proměny podkroví na apartmány. Stále však chtěl, aby výsledná rekonstrukce upomínala na původní architekturu letohrádku, jen jednoduššími a novodobými prostředky. Rekonstrukce je zajímavá i tím, že probíhala doslova v sousedském duchu, mnohé dílčí práce prováděli místní řemeslníci, stavbu koordinoval investor.
Mrkněte se, jak bydlí ti, kteří řešili rekonstrukci letohrádku od A do Z.
Od střechy
Ušetřilo se například zachováním krovu z roku 1948, který byl konstrukčně dobře provedený, jen došlo k výměně krytiny. Nově se použil alpský modřínový šindel, který odkazuje na nejstarší historii letohrádku, navíc jde o krytinu vhodnou pro památkové stavby. Nový komín svou šířkou může být jistou analogií na baroko, dobu minulou evokuje také lunetový vikýř. Objekt dostal nová okna, nakonec jiná, než se uvažovalo. Směrem do zahrady jsou francouzská, aby podpořila větší sepětí s přírodou, a u všech oken byly jejich profily vyrobené na míru tak, aby vnější i vnitřní hrany okenních rámů a i křídel lícovaly.
„Šířka těchto oken částečně vychází z původních otvorů. Francouzská okna zároveň přináší pravidelný řád evokující zámecké budovy. Nechtěli jsme z žádné fasády vytvořit tu hlavní, všechny jsou stejně důležité. I díky tomu dům více působí jako pavilon volně umístěný v zahradě. Ostatně nachází se v bývalém anglickém parku, což je stále patrné ze současného rozmístění vegetace,“ uvádí architekt.
Tři, jeden a znovu tři
Změny doznal rovněž vstup do objektu. Doba nastupujícího socialismu zrušila všechny tři původní vchody a vytvořila na jiném místě jeden, tak je architekt zase vrátil zpět. Je to i praktické, do domu lze nyní vejít z jeho tří stran (skrz salon, hlavní vchod nebo technickou místnost), na 4. straně jsou zmiňovaná francouzská okna. A proč se v tomto případě nezateplovalo? „Narušilo by to autenticitu památky. Uvažovali jsme použít tepelněizolační omítku, ale investor i od toho nakonec ustoupil,“ vysvětluje Tomáš Petrášek. Na novogotickou minulost odkazují také lomené vstupní portály a svým způsobem i moderní exteriérové stínění – dřevěné žaluzie s předsazeným krytem a vodicími lištami.
Vizitka autorů rekonstrukce
Za ateliérem Debyt stojí architekt Tomáš Petrášek a Tereza Květoňová. Zabývá se návrhy všech typů staveb, interiérů, veřejného prostoru i krajinářskou tvorbou. Věnuje velkou pozornost již samotnému zadání úlohy, postupuje rozvážně a nesnaží se návrhy za každou cenu uspěchat. Architekturu řeší v širokých prostorových i společenských souvislostech, chce být u projektu od samého počátku navrhování až do jeho detailní realizace. www.debyt.cz
Pojďme dovnitř
Díky úpravě dispozic se přízemí rozdělilo na levý dvoutrakt a pravý trojtrakt. Tím například vznikla prostorná vstupní hala a současně se otevřely nové průhledy skrz chodbu situovanou v místech, kde dříve nebyla. Navozuje dojem návštěvy zámku, který podporují také originální kamna o půdorysu vlnovky v salonu, jde o hlavní společenský prostor domu. Kamna jsou ale doplňková, hlavní teplo zajišťuje tepelné čerpadlo (v letohrádku se využívají litinové radiátory s nízkým teplotním spádem a podlahové topení).
V provozních částech se volila keramická dlažba, v obytných místnostech se realizovala dubová podlaha. „Dřevěná podlaha zde byla ve všech historických etapách. Zvolili jsme dub pro jeho solidnost a odolnost. Překvapivě jsou tytéž podlahové parkety použité i na stropě vstupní haly, která má jinak na podlaze keramickou dlažbu. Důvodem je záměr mít kolem stropního světlíku čistou hladkou plochu. Stropy v ostatních místnostech jsou z překládaných prken,“ ukazuje architekt.
Originální řešení
Většina nábytku je vestavěná, vyrobená podle návrhů Tomáše Petráška a Terezy Květoňové, kteří také vymýšleli některé solitérní kusy. Už v hale zaujme solitérní „obouvací“ gauč i protilehlá šatní skříň s botníky (stačí její křídla zavřít a neuvidíte ani čepici). Odsud se vlevo vchází do salonu, což je synonymum pro kuchyni spojenou s jídelnou. Veškeré kuchařské práce se odehrávají na velkorysém ostrůvku (3,4 x 1,2 m), jehož sokl je hluboce odsazený, tím dodává salonu na vzdušnosti. Mezi hravá řešení patří dveře do spíže, zavřené vypadají jako vestavěné police, nebo kontejner na dřevo připomínající sklenici na šampaňské. Třeba i s ním se může dospělá část rodiny přesunout do navazující relaxační místnosti, z níž se ještě prochází do pracovny v původním rizalitu (výklenku) s panoramatickým oknem.
Na míru. Ale s rozumem
Soukromá část v podobě ložnice, dětských pokojů a koupelny je situovaná vpravo. Právě pokoje potomků se výrazně liší od ostatního takzvaně solidního vybavení podporujícího genius loci aristokratického sídla. Na tom má zásluhu i truhlář Daniel Charvát, který vyráběl na míru navržený nábytek (kromě kuchyňského a koupelnového, ten pochází z truhlárny Tomáše Fencla). Vstup do dvou dětských pokojů je vůbec utajený, dveře se staly součástí unikátní velkoformátové lomené skříně v chodbě. „Právě s Danem jsme vymysleli, že v dětských pokojích bude lepší upustit od dubu, působil by v nich až moc uhlazeně a formálně. Nakonec jsme zde použili světlou překližku a živé barvy, které do pokojů vnesly více lehkosti a hravost,“ vysvětluje Tereza Květoňová. A byla to trefa do černého.
Jako třešnička pak působí použití kovu. Kromě radiátorů je patrný například na autorské digestoři s motorem integrovaným v půdním prostoru, aby jeho velký objem nenarušoval interiér (půda se využívá jako sklad, přístup do ní je skrz skládací schody v technické místnosti). Autoři projektu jsou totiž na kov použitý v interiéru ve větší míře opatrní, podle nich působí tvrdě. Naopak zemitý charakter mají obrazy Viléma Baleje a lehce tajemný zase tapisérie Evy Tomešové v hale.
Zpět na vzduch
Dvojitá rekonstrukce a zařizování letohrádku se řešily průběžně, od roku 2011 až do loňska, byť v poslední etapě šlo zejména o drobné doplňky a dotažení zahrady o rozloze asi 3000 m². Reprezentativní je horní část s koupacím jezírkem a trávníkem jako ze škatulky. Od vegetace lužního lesa s meandrem říčky Stropnice ji dělí opěrná zeď a částečně umělý pahorek. Na přírodu, ať už lidmi upravenou, či divoce rostoucí, se dá koukat hodiny. Třeba z altánu.
Základní údaje o projektu
Architekt: Tomáš Petrášek, Tereza Květoňová
Projektant: Tomáš Petrášek
Dodavatel: Klient si najímal a organizoval dílčí subdodávky.
Zastavěná plocha: 299,8 m²
Užitná plocha: 227,3 m²
Obvodová konstrukce: stávající smíšené zdivo (cihla, kámen), drobné dostavěné prvky z cihelného zdiva Porotherm
Zateplení: objekt nemá zateplenou fasádu, v podlaze polystyren, ve stropě stříkaná PUR pěna
Fasáda: štuk s vápenným nátěrem, hydrofobní finální vrstva
Střecha: alpský modřínový šindel
Okna: dřevěné europrofily na míru
Vnitřní dveře: dřevěné
Podlahy: dřevěné třívrstvé parkety, keramická dlažba, cementová stěrka
Vytápění: tepelné čerpadlo s ústředním topením
Zahradní architektura: Tomáš Petrášek, Simona Rühmkorf, Vratislav Brabenec
Tento článek jste mohli objevit v časopisu DŮM & ZAHRADA, číslo 6/2023.
Sledujte nás v Google Zprávách